POKUSME SE VYTVOŘIT EKOLOGICKÁ MĚSTA

V roce 1992 jsem napsala do brněnských novin Halo sousedé, které měly své čtenáře i přispěvatele v příhraniční oblasti Dolního Rakouska článek Pokusme se vytvořit ekologická města. Byl to rozhovor se světoznámým rakouským ekologem univerzitním profesorem Dr. Bernd Lötschem a když si jej s odstupem 30 roků přečtu a sleduji dění na naší i světové ekologické mapě včetně článků aj., tak zjišťuji, že jsme se vlastně vůbec neposunuli dopředu. Prof. Bernd Lötsch není většinou  na svém vídeňském pracovišti, ba ani doma k zastižení. Pokud není v cizině, přednáší na univerzitě ve Vídni či v Salcburku, nebo pro některou instituci, jedná na ministerstvech, případně pracuje v terénu. Tam je mu prý ostatně při vlastní badatelské práci nejlépe. Komise pro humánní ekologii Rakouské akademie věd, jejímž je ředitelem, je sice malé pracoviště, ale s velkým programem. Bernd Lötsch překročil ve svém bádání hranici ekologie přírody do oblasti ekologie člověka a ekologie pro člověka. Když jsme mu chtěli položit pár otázek, domluvili jsme se na využití vymožeností techniky – tehdy na faxu..., ještě e-maily nebyly.

Pane profesore, co je to vlastně humánní ekologie?

Humánní ekologie se zabývá působením člověka na komplexní ekosystém (systém našeho životního prostředí) a zpětným působením tohoto změněného ekosystému na člověka. Je to v podstatě domácí nauka přírody a v tomto případě domácí nauka naší civilizace, jejímž cílem je harmonie lidské ekonomie s přírodními zákony, spolupráce s domácností přírody. To nazýváme užitou ekologií.

Jakou terapii navrhujete naší těžce zkoušené přírodě?

Užitá ekologie má veskrze lékařský význam a vlastně by přírodovědci-ekologové, měli přísahat, že budou vědeckou užitou ekologií diagnostikovat onemocnění zemského ekosystému. Vymírání živočišných i rostlinných druhů je totiž nejvíce znepokojujícím symptomem onemocnění biosféry.  Užitá ekologie musí tedy především stanovit diagnózu a poté naordinovat lidstvu odpovídající terapii. Nejlepší způsob léčení je však prevence.

Jaký biologický a lidský zákon k ochraně přírody preferujete?

Základním zákonem pro užitou ekologii je respektování genetického bohatství biosféry. To je to, co věřící lidé nazývají stvořením, a moderní vědci vývojovým dědictvím miliardy let se vytvářejících milionů druhů zvířat  a rostlin. Dosud stále zaniká 130 druhů denně. Žádná technika, žádná banka nemůže vymřelý druh znovu vytvořit. Toto dědictví musíme opatrovat. Je to například bylina Cataranthus rsius z Madagaskaru, v níž byla objevena droga proti dětské leukémii. Má čtyřnásobně vyšší účinek než dosud známé prostředky. Snad i v Amazonii se najdou rostliny proti AIDS. Takže základní zákon zní – využít ve smyslu genetickém a biologickém tradici a právě tak kulturních hodnot. Mnohá léčebná tajemství jsou uchována v tradovaném léčení přírodních národů. Mnohá však už nezjistíme. Druhý z významných principů je využít a znovu vytvořit ekologické okruhy.

Jaké jsou tedy vaše příští cíle?

Pokračovat v ochraně přírody a záchraně lidstva. Konkrétně je to již deset let trvající boj o vytvoření Národního parku Dunaj-Morava-Dyje Auen, který překračuje hranice. Dále vytvářet příkladná ekologická města jako východiska pro budoucnost. A usilovat o ekologickou přestavbu industriální společnosti pro přežití příštích generací. Proto největší úlohou všech dob je přírodní, politické, ale i sociálně pedagogické východisko a jejich spojení.

Prof. Bernd Lötsch se navíc, v rámci humánní ekologie, zabývá ekologií bydlení a architektury, skrytou krásou rostlin i živočichů či zdánlivě neživé přírody.

Dr. Vlasta Svobodová.

< méně

Jako každoročně i letos...

Několikrát jsem si s panem Horníčkem vyměnila pé ef a o to jedno, to poslední jeho, se s Vámi chci podělit. Několikrát za rok jsem si s ním telefonovala i s jeho paní…

Jako každoročně i  letos…

Lidé si píší. Jeden druhému, mnozí mnohým. Z dovolené, z dlouhé chvíle, z nejrůznějších důvodů. Jan Werich psával „…píšu abyste věděli, že jsem“. I to někdy stačí, i to by si lidé měli občas sdělit.Trávil jsem letošní dovolenou (v roce 1988) na krásném ostrově Nurter u Šibeniku. A měli jsme . A měli jsme seznam lidí, kterým je třeba poslat pozdrav. Ptám se: a proč je to třeba?Nu – proto, že oni vloni pozdravili nás. Možná, že poprvé, ale zasluhují vzpomínku. Těch prvních pozdravů přibývá a tím se rozšiřuje onen seznam. A tak se pak ocitáme před otázkou: poslat pohlednice anebo si dát trochu tamního vína? Dospějeme ke kompromisu – ubereme tu i tam. Pohlednic je o dvě méně a vína o dvě deci více.Blíží se konec roku a poštovnictví se rozmáhá. Posílají se pé ef. Taky tady   se seznam každoročně  rozšiřuje o nová jména těch, kdo vloni poslali své pé ef poprvéVymýšlejí se humorná podání toho obyčeje, na některé rád vzpomínám – třeba na fotku, kde rozesmáty a nezapomenutelný Rudla Deyl vychází ze dveří závodu, nad kterým je nápis Opravna duší. Každoročně mi moje žena už v září říká, abych zapřemýšlel, co budeme letos posílat. Nevím. Nevím to ještě v listopadu, a tak se pak pošle ledacos. Jsou lidé, kteří pé ef jen přijímají. Sami neposílají, ale nedá se nic dělat: v seznamu je máme. Jiní naopak na ně čekají a sbírají je.  Vloni volal- dávno po novém roce - jeden kolega, proč prý nedostal moje pé ef. Nu pozapomnělo se. Poslalo se dodatečně, protože on – jak zdůraznil – je přecitlivěly.A je to tu zas. Listopad a s ním nutnost sáhnout po seznamu a vymyslet cosi nové. Měl jsem nápad  - rozeslat pé ef 88 – 2000, ale tento nápad měli mnozí už vloni.

A tak píšu tento sloupek - jako vysvětlení rozumným a jako omluvu přecitlivělým. A jako své doživotní pé ef. Jestli bude příslušná redakce tak laskava a otiskne to, dám to ofotografovat a rozešlu.

Jednou a provždy.

Ono je to  tak trochu, jako s těmi modlitbami, které dostanete a máte je desetkrát opsat, protože ten, kdo to neudělal – jméno a místo je uvedeno – ztratí zaměstnání a ženu, zatím co ten, kdo vyhověl – jméno a místo uvedeno –vyhrál v loterii milión. Adresy obou jsou povšechné, což je škoda. Tomu prvnímu bych mohl nějak přispět a ten druhý by mohl přispět mně. A tak se pokouším zastavit ten kolotoč – aspoň pro sebe.

Přál jsem Vám, přeju Vám a už vždycky budu přát všechno dobré.

I bez pé ef.  

< méně

Trůny se kácejí , divadlo zůstává. 140 let Národního divadla Brno

Trůny se kácejí, divadlo zůstává. Bernard Shaw.

… mám svědomité, umělecky a mravně řízené divadlo za lepší školu národní, než hromadu pěkně psaných knih a sáhodlouhé  řečnění. Divadlo je život a jde zase do života…Josef Kajetán Tyl

Pískot dovede zkrušit jen hlupáka a potlesk vztyčí hlavu jen drzému. Gustave Dugazon, (francouzský hudební skladatel 1781-1829)

„Všechno to rozechvění, nadšení, všecko to šílenství, které divadlo s sebou nese a rozšiřuje mezi těmi, kdož jej provozují, i mezi těmi, kdož se mu jen oddávají, to je vlastně dar boží, to je vliv vyšší moci. Opar onoho božského původu divadla, onoho přímého takřka zásahu boží vůle cítí ještě dnes každý, kdo přistupuje k divadlu ať aktivně  nebo pasivně, ale s čistým srdcem a s duší schopnou citu … to všechno pojí se v jediný, ale mnohonásobný  výkřik radostného „EVOI“, téhož volání, kterým oslavovala nesmrtelná družina Dionysova svého vůdce a ochránce.“ Tolik Vojtěch Kristian Blahník v úvodu jeho Světových dějin divadla v roce 1929.

     To nás napadlo při pohledu na původní starou budovu Prozatímního divadla v Brně, které v tento čas připomíná své 140. výročí první zvednuté opony v roce 1884. Byl jsem ještě v roce 1961 v prázdných prostorách hlediště s několika herci z divadla Bratří Mrštíků  Vzpomínám si jen na herce Jiřího Tomka a na kouzelnou zvláštní atmosféru prázdného hlediště a jeviště, kam se tito herci chtěli ještě na okamžik vrátit, protože nemohli zvrátit konečný osud této budovy,  která v sobě odnášela  ten „ opar božského původu divadla..“.

     Divadlo na Veveří, slavnostně otevřené 6. prosince 1884, bylo vyvrcholením  dlouhého zápasu brněnských Čechů o vlastní divadlo, kde by se hrálo jenom v českém jazyce. Tato budova, později přezdívaná Staré divadlo nebo také Bouda, byla prvním stálým českým divadlem v Brně, kde našla útočiště česká divadelní múza i vlastenecký duch. Zakoupení domu U Marovských na podzim 1883 bylo důležitým krokem, protože jeho stav a poloha na rohu Radvítova, dnešního Žerotínova náměstí a Veveří ulice, umožňovaly okamžitou přeměnu pro divadelní účely. Divadlo na Veveří, oficiálně pojmenované Prozatímní Národní divadlo v Brně, bylo také středem zájmu moravského tisku. Jeho interiér popisoval jako útulný a praktický, s jednoduchým, ale impozantním uspořádáním hlediště a galerií až pro 771 diváků. Kromě lóží, šaten a základního jeviště zaujalo pozornost technické vybavení, včetně plynového osvětlení, které bylo až v roce 1900 nahrazeno v jevištní části elektrickým. Elektrifikace celé budovy byla dokončena v letech 1907 až 1916. Druhá světová válka přinesla divadlu těžké ztráty. Bombardování 20. listopadu 1944 vážně poškodilo sklady dekorací, jeviště i hlediště, následné nálety zasáhly i zadní část budovy. Po provizorních opravách se ukázalo, že budova trpí vážnými statickými problémy, a v roce 1952 byl vydán příkaz k jejímu uzavření. Nezbytná část stavby byla stržena, zbylé prostory sloužily ještě dvě desetiletí jako zkušebny a ateliéry pro Státní divadlo v Brně. Do doby získání dostatečných prostředků na stavbu nové reprezentativní budovy, sloužila budova divadla na Veveří uměleckému provozu Národního, později Zemského a Státního divadla v Brně a Českého lidového divadla v Brně 68 sezon.  

Přesto však ještě jedna památka zůstala, je to bývalá hospoda U Káhlů, která  byla hned naproti v domě   Veveří č. 4. Byla mezi herci velmi oblíbená, navštěvovaly ji známé osobnosti Karel Högr, Dana Medřická, Jaroslav Vojta, Zdeněk Štěpánek, František Šlégr, Ema Destinová, Oldřich Nový, Ladislav Pešek a mnoho dalších. Ještě dnes  je tato, již restaurace, pořád v provozu pod názvem U Draka. Pan vedoucí Petr Chlubný  tam vydává obědy, i tak ale, když tam přijdete mezi jedenáctou a půl třetí, tak aspoň na chvíli se  můžete porozhlédnout po místech, kudy šla historie nejstaršího brněnského divadla – a ta trvá dodnes.

Foto 1 Divadelní budova v podobě, kterou měla při otevření v roce 1884. Zřetelně viditelný vchod pro diváky byl uprostřed průčelí budovy vedoucího do dnešního Žerotínova náměstí. 

Foto 2 Při bombardování Brna v posledních letech druhé světové války byly budovy Družstva zasaženy a divadlo vážně poškozeno jak přímým zásahem, tak střepinami a tlakovými vlnami. Fotografie zachycuje situaci po bombardování 20. listopadu 1944.

Foto 3 K stému výročí otevření divadla byla na začátku Veveří ulice odhalena v roce 1984 pamětní deska, dílo umělců Jiřího Marka, Miloslava Kramoliše, Jana Chmelaře a Gustava Morávka.

Foto 4 Restaurace U DRAKA dříve U Káhlů. – foto Dr.P.Kňava

Část textu i foto převzato z TZ NdB a novin Stříbrné Brno.

< méně

PhDr. Jiří Hlušička

PhDr. Jiří Hlušička, * 24. dubna 1929, † 31. října 2024

Nositel Ceny města Brna

Za Jiřím Hlušičkou

V letech 1952–1957 vystudoval na filosofické fakultě   Masarykovy university dějiny umění a estetiku. Jeho učiteli byli Albert Kutal a Václav Richter. Na začátku své kariéry tak byl odborně dobře připraven.
Po krátkém působení na fakultě architektury VUT v Brně se stal počátkem roku 1959 přednostou obrazárny Moravského muzea, umístěné tehdy ve stísněných prostorách střešní nástavby Dietrichsteinského paláce. A necelé dva roky mu stačily k tomu, aby se jako dvaatřicetiletý muž stal prvním ředitelem Moravské galerie v Brně.
V dubnu 1961 převzal spolu se svou zástupkyní dr. Jiřinou Medkovou novou instituci, která spojovala dokumentaci a prezentaci jak volného, tak i užitého umění.
V čele Moravské galerie zůstal Jiří Hlušička až do svého odchodu do důchodu na jaře 1989, tedy téměř třicet let.
Pod vedením Jiřího Hlušičky se rozvíjela jak sbírkotvorná a výstavní, tak i publikační činnost a galerie začala pořádat i jiné kulturní pořady, jako večery výtvarného umění propojené s hudbou a speciální pořady pro mladé návštěvníky. Sám věnoval hodně času i přípravě odborných textů. Vlastní bibliografie otištěná v 43. Bulletinu Moravské galerie čítá do roku 1988 více než 200 záznamů,
Závěrem ředitelského působení se Jiřímu Hlušičkovi podařilo ještě získat pro Moravskou galerii Pražákův palác. Jeho dotvoření i obsahovou náplň už přenechal následovníkům, protože, jak píše, „v souladu se svým dávným rozhodnutím jsem totiž po dosažení věku šedesáti let odešel koncem dubna 1989 do důchodu.“ Ještě, že mám vzpomínky, 2012, s.122.
Jestliže se Jiří Hlušička prvních třicet let připravoval na svou profesní dráhu a druhých třicet let řídil Moravskou galerii, pak třetích třicet let neodpočíval, ale s novým elánem „nastoupil do nového zaměstnání“, do nového života. Připravil a vydal velké množství publikací, týkajících se výtvarných umělců – osobností, spjatých s Brnem. K  tomu přidal zajímavé vzpomínky, osvětlující peripetie výtvarného života v tzv. reálném socialismu, a ještě stihl prezentovat vlastní fotografickou tvorbu.

< méně

17. listopad 1989… co bylo a co bude dál.. cesta

Odvěká lidská touha po svobodě, po lepším životě, měla vždy trnitou cestu. Boj proti útlaku mocných, ponižování, proti právu první noci, proti robotě, byl silou, která se nedá zastavit. Tento boj může projít velkou bolestí – tělesnou i duševní. Před více jak čtyřmi tisíci roky to byli Židé v Egyptě, kteří se vzepřeli faraonovi a šli za svojí svobodou, Velká francouzská revoluce 1789, zrušení feudalismu…ale konce „otroctví“ to nebyl, našli se další a další diktátoři, kteří vnucovali lidem , národům, které si porobili své představy o životě, byli to v podstatě fanatici, o kterých se říká: fanatik když zmoudří stane se z něho darebák: Napoleon, Musolini, Hitler, Stalin, Gottwald, Husák  atd. Zůstali po nich jen miliony  mrtvých, miliony zničených lidských osudů, tragedií, nenávisti… ale kam se ztratila lidská slušnost, úcta mezi lidmi, ten krásný cit –láska. A tak mě napadá- měl v úmyslu náš Svořitel nás – svoje děti, nechat se brodit blátem zla? Myslím, že nám na tuto otázku odpověděl anglický spisovatel

John Galsworty : Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost, které mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti  nebo němé tváři, nechť vykonám nyní  - neboť nepůjdu znovu touto cestou.   

A 17 listopad 2024 , 25.. a další: 

Jan Neruda

Z bouřného času jsme se narodili
a krok za krokem v bouřných mračnech jdem
vstříc hrdě vznešenému svému cíli,
šíj kloníce jen před svým národem.
My věděli, co na nás cestou čeká;
byť hrom však bil a mráz nám v kosti vál –
toť jenom česká hudba odevěká,
my při ní půjdem k předu – dál, jen dál!

… stále měj se k činu,
dál, Národe náš drahý, věčně dál!
 

< méně

Mezinárodní výstavy EuroTier a EnergyDecentral

Dvojice těchto výstav se souběžně uskutečnila od 12. do 15. listopadu 2024 v německém Hannoveru. Zatímco EuroTier se specializuje na celé spektrum živočišné výroby, EnergyDecentral je zaměřen na možnosti výroby a dodávky energie z decentralizovaných zdrojů (bioplyn, pevná a tekutá biopaliva, fotovoltaika, větrná energie, kombinované zdroje…). Tyto výstavy, pořádané německou společností DLG, se v pravidelném dvouletém cyklu střídají s celosvětově známým veletrhem AgriTechnica, který je zaměřen na zemědělskou techniku. Tradičně jsou trendem INOVACE, což bylo nepřehlédnutelné nejen v jednotlivých výstavních halách, ale i v doprovodném programu a předaných oceněních v podobě zlatých a stříbrných medailí. Nejvyšší ocenění za inovace v podobě zlatých medailí EuroTier bylo uděleno čtyřem firmám, včetně zlaté medaile za „Animal welfare“, dvacet jeden exponát získal medaili stříbrnou. Obdobně jako před dvěma roky, i letos nechybělo zaměření na robotizaci, Smart technologie, digitalizaci, nové formy využití informačních a komunikačních technologií (ICT), umělou inteligenci (AI), rozvoj průmyslu 4.0, ochranu životního prostředí, udržitelnost půdy, vody a klimatu, welfare zvířat a jejich zdraví, automatizaci, eliminaci či úsporu lidské práce, vytváření lepších pracovních podmínek pro pracovníky, udržitelnost zemědělství pro budoucnost atd., vše v konceptu „od vidlí až po vidličku“, přičemž počítač je stále více zcela nezbytně zaintegrovanou součástí od  zemědělské prvovýroby, přes zpracovatelský průmysl a obchod až po finální spotřebu potravin. Nově byl zařazen projekt „Inhouse farming“, výrazné rozšíření bylo viditelné i v nabídce čistících robotů, technologií pro volné ustájení zvířat, podpory prodeje farmářských produktů, možnostech Start-upů a v podporách pro mladé farmáře. Neoddělitelnou součástí výstavy EuroTier jsou i ukázky živých zvířat (skot, ovce, kozy, koně), nechyběly expozice zaměřené na akvakultury a/nebo chov hmyzu, který by se mohl stát „krmivem budoucnosti“, a to zejména pro chovy prasat a ryb. Pro diváky byly na minulé výstavě velmi atraktivní praktické ukázky robotů pro čištění stájových podlah, přičemž letos v dané hale, přeměněné ve stáj dojného skotu, pracovaly robotické přihrnovače krmiv. O velmi silném postavení obou uskutečněných veletrhů hovoří nejen velikost výstavního areálu „Messe Hannover“, tj. 13 obsazených hal s 220 000 metry čtverečních výstavní plochy, 2 193 vystavovatelů z 51 zemí, struktura a vysoká odborná úroveň více než 500 akcí doprovodného programu, ale zejména účast 120 000 návštěvníků ze 149 zemí. Nový termín podzimní výstavy EuroTier a EnergyDecentral je naplánován na dny mezi 10. a 13. listopadem 2026, přičemž v příštím roce se v tradičním dvouletém cyklu tyto dvě výstavy prostřídají s výstavou AgriTechnica (od 9. do 15. 11. 2025). Text a foto: Ing. Miroslav Bajbár, Ph.D.

< méně

28. říjen 2024 NÁM TVRZ NEPŘÍTELI HRÁZ

   Československá republika,  nebyl útvar, který vznikl z ničeho, měl hluboké zázemí v dávné historii, doložené nejen archeologickými nálezy, dobou vlády Karla IV. atd. nebo jen přáním  několika osobností, které bývají označování jako politici 28. října – myslí se roku 1918: T. G. Masaryk, Edward Beneš, Karel Kramář a další.  Podrobnosti lze nalézt v publkacích J. Pecháček: Masaryk, Beneš, hrad, Jindřiška Smetanová: TGM: Proč se neřekne pravda, Karel Čapek: Čtení o TGM, Jaroslav Opat: Filozof a politik T.G. Masaryk 1882 – 1893, práce z dějin České akademie věd 1994, k vydání připravil Zdeněk Šolle:  Masaryk a Beneš ve svých dopisech z doby Pařížských mírových jednání v roce 1919,  -  a mnoha dalších a mnohdy i úsměvných projevů, např.  v Právu  v sobotu 26.řijna 2024 je fotografie z manifestace roku 1988 kde je nesen transparent s nápisem: Nebýt říjnové revoluce nebylo by svobodného Československa – asi tehdy nebylo domyšleno jak významným symbolem svobody byl právě pro budoucí svobodný stát Čechů a Slováků vznik legií v Rusku, které se vehementně postavily proti bolševikům, které v bitvách porážely na své cestě do Vladivostoku, z tohoto pohledu asi měl plakát pravdu…! Nejdůležitějším úkolem při vzniku Československé republiky bylo stanovit pravidla, podle kterých by se nově vzniklá republika tzn. úřad  i občané měli řídit.. Základním pravidlem bylo dodržování demokratických zásad, tedy určitá vláda lidu na principu právního řádu: svobodné volby, svobody shromaždovací, svobody slova a náboženského vyznání. K tomu říká pan profesor Masaryk: „ Demokracie sama lidi  nevychovává. Slušní opravdoví lidé  se vychovávají rodinou, školami, církvemi, státní správou, literaturou, žurnalistikou, a tak dále – překáží tomu demokracie? Není tu politický circulus  voitiosus (bludný kruh pozn. red.)? Demokracii dělají demokrati a lepší demokracii lepší demokrati. Jen si přiznejme, že tu má svůj díl viny takřečená inteligence – duchovní, učitelé, spisovatelé, úředníci a vůbec lidé odchovávající a vedoucí masy občanstva. Demokracie je majorita vedená – kdo a jací jsou tedy ti vůdcové? Francouzský spisovatel nedávno správně rozpoznal “zradu inteligence“.
Žaluje se na korupci – dobrá, jen do ni! Ale nedejme se svést ke generalizacím – a nevěřme korupčníkům, žalujícím na korupci. Je dost korupce tiché, toho šikovného obcházení zákonů, korupce skoro legální – té nestačí čelit negativně, ale pozitivně: víc úcty k zákonům a státu! Ano, myslím občanskou morálku – loajalitu ve smyslu anglickém.
Stejně jako na korupci žaluje se na politické chyby, na neschopnost poslanců, vlády a všech možných veřejných činitelů. Ano, děláme chyby,  sám jsem jich udělal dost, neumíme to ještě… Republika, demokracie, náš stát je mladý a dostal se nám skoro zadarmo. Nemáme tradice v politice a v administraci, a proto  děláme chyby“.

 TGM s Karlem Čapkem na Bystřičce 1931, foto Karel Plicka, foto ruky 1931, Karel Plicka.

< méně

Přívětivý úřad: Magistrát města Brna - 1 místo!

     S výjimkou prvního ročníku, který se uskutečnil v roce 2016, získává Magistrát města Brna ocenění v rámci soutěže Přívětivý úřad pravidelně. Nejinak tomu bylo i letos, kdy v Jihomoravském kraji zvítězil počtvrté za posledních 5 let.

Letošního 9. ročníku soutěže Přívětivý úřad se zúčastnilo celkem 110 obcí s rozšířenou působností a městských částí Prahy, tedy téměř polovina z celkového počtu. „Jedná se o velmi reprezentativní vzorek a jsem rád, že jsme v takové konkurenci úspěšní. Určitě však nejde o nějakou nezdravou rivalitu, pro zástupce radnic jde především o inspirativní setkání a sdílení zkušeností,“ uvedl tajemník Magistrátu města Brna Oliver Pospíšil.

Pořádající Ministerstvo vnitra letos do hodnocení nově zařadilo kategorii přívětivosti úřadu k zaměstnancům s tím, že jejich komfort, motivace a ocenění jsou stavebními kameny přívětivé radnice pro občany. „Rozšíření velmi oceňuji, zvlášť proto, že se z mého pohledu jedná o velmi důležitý aspekt kvalitního fungování úřadů. Na toto téma jsem se zaměřil prakticky ihned po svém nástupu do funkce před čtyřmi lety. Spolu s vedoucími se snažíme o maximálně otevřenou komunikaci, zavedli jsme interní anketu Zaměstnanec roku, kolegyně a kolegové mohou přinášet návrhy zlepšení fungování magistrátu prostřednictvím Tajemníkovy inovační výzvy, stále zdokonalujeme systém zaměstnaneckých benefitů včetně bezplatného poradenství poskytovaného naší psycholožkou. A pořádáme také několik akcí pro zaměstnance, jichž se mohou zúčastnit i s rodinnými příslušníky,“ připomněl Oliver Pospíšil.

Data od přihlášených měst a obcí se sbírala v květnu a červnu 2024, poté prošla několika fázemi kontrol ze strany Ministerstva vnitra. Účastníci odpovídali celkem na 90 otázek, rozdělených do 10 kategorií. Slavnostní vyhlášení výsledků 9. ročníku soutěže Přívětivý úřad proběhlo 1. října v prostorách Zrcadlové kaple pražského Klementina. Součástí slavnostního předávání cen byl také křest nové publikace Příklady dobré praxe, v níž lze nalézt 22 inspirativních příběhů měst a obcí, které vedly ke zkvalitnění života místních obyvatel.

Soutěž Přívětivý úřad pořádá od roku 2016 Ministerstvo vnitra, jejím cílem je mapovat a hodnotit stav přívětivosti úřadů vůči občanům. Sledují se kritéria jako počet úředních hodin, elektronizace agend, zavádění online nástrojů (objednávkový systém, sledování obslužnosti přepážek, webové formuláře a žádosti) a mobilních aplikací, možnost platit správní poplatky platební kartou, komunikace s občany a další. Vše s cílem podpořit efektivitu a modernizaci veřejné správy, která bude občanům nabízet kvalitní veřejné služby.

< méně

Tramvaje pro ukrajinský Charkov

     Vedení města Brna nabídlo ukrajinskému městu Charkov dalších šest tramvají. Jedná se o vozy typu T6, které by Dopravní podnik města Brna vyřadil a nahradil novými tramvajemi. Válkou poničené město je opraví a nasadí do provozu, případně využije na náhradní díly. Brno svému partnerskému městu Charkov poslalo starší vozy MHD už v roce 2022.

     „Dopravní podnik města Brna rozhodl o vyřazení šesti tramvají typu T6A5 ze svého vozového parku. Stejně jako v roce 2022 jsme proto oslovili naše partnerské město Charkov, zda by o tyto vozy nemělo zájem. Vnímáme, že jejich situace je nadále velmi těžká a zajištění či obnova infrastruktury ve městě je pro ně klíčovým tématem. Vedení Charkova tuto naši nabídku s díky přijalo. Jakmile tedy budou dokončeny formální záležitosti, vozy necháme na Ukrajinu přepravit. Předpokládáme, že se tak stane do konce tohoto roku,“ uvedla Markéta Vaňková, primátorka města Brna.

     „Jedná se o šest tramvají typu T6A5 z 90. let, které jsme před pěti lety odkoupili z Prahy na pokrytí doby, než obnovíme vozový park. V nejbližší době bychom je vyřazovali a nahrazovali novými tramvajemi Škoda 45T. Jejich generální opravy pro nás v tuto chvíli nejsou rentabilní. Jsme proto rádi, že tyto vozy můžeme poskytnout Charkovu, který je ještě může využít, a pomůžeme tak městu a jeho obyvatelům v jejich nelehké situaci,“ sdělil Miloš Havránek, generální ředitel Dopravního podniku města Brna.

Převzato: text a foto MMB

< méně

Albertina - Marc Chagall

 Obrazy Marce Chagalla (Mark Zacharovič Šagalov *1887 Bělorusko -+1985 Francie ) ve vídeňské Albertině jsou pro mě velkou inspirací  od mých studií.  Vnímal jsem jeho obrazy jako průnik malířských stylů a forem  20.století. Jeho  obrazy jsou barevné, živé struktury dějů, vyprávění, kdy Chagall nemaluje, ale promlouvá přes barevnou skladbu tahů štětcem přímo svým srdcem. Když jsem někdy počátkem 80. let minulého století navštívil ve Varšavě Teatr Žydowski, který vedla známá herečka Ida Kamiňska (Obchod na korze) hrálo se představení Bonjour Monsieur Chagall v  jazyce jidiš – jakýsi hebrejsko německý dialekt - „hantec“ nazývaný také "dajč", který Chagall ovládal slovem i písmem. Nedával jsem si sluchátka pro překlad, ale i sluchově jsem vnímal lahodnost hlasu herců v této řeči, která navazovala organicky na obrazy M. Chagala, které byly součástí děje. Bylo to uchvacující představení s výtečnými herci- propracovaná kresba postav v mimice a gestice, to se prolínalo do jeho obrazů tak sugestivně, že se smazal  rozdíl mezi jevištěm a hledištěm. Po představení jsem zašel za herci do šatny abych jim vyjádřil svůj obdiv z nevšedního zážitku. Bylo to nádherné setkání – osobně s Marcem Chagallem…Celý děj byl u mě ještě umocněn mojí znalostí knihy Františka Langera Devět bran - barvité vyprávění o životě Chasidů, kteří žili v 19. století v Haliči.  Kniha je podobnou koláží literárních obrazů a představ jako divadelní představení Teatra Žydovského ve Varšavě. 
TZ  Albertiny :„Marc Chagall je jedním z nejslavnějších umělců 20. století, jehož jedinečná tvorba sahá od roku 1905 do 80. let 20. století s ranými díly. Chagallova fantastická, poetická obraznost fascinuje a – jakkoli je nám známá – vždy předkládá nové hádanky. Stylově i obsahově se jeho umělecká tvorba pohybuje mezi tradicí a avantgardou. Chagall prožil vývoj umění 20. století od primitivismu po kubismus, fauvismus a surrealismus a použil je k vytvoření vlastního vizuálního jazyka." 

Výstava v Albertině potrvá od 28. září 2024 do 9. února 2025.

Marc Chagall: Schlafende mit Blumen, 1972 - Spaní s květinami

Marc Chagall: Fiancés ou Mariés sur Coq, 1939-47 - Vdaná za kohouta...?

Marc Chagall: Der blaue Zirkus, 1950–1952 - Modrý cirkus

Marc Chagall: Der Papierdrachen, 1925-26 - Papírový drak

< méně

ALBERTINA - výstava fotografií Roberta Longa

ALBERTINA –výstava fotografií Roberta Longa
     V současném bohatém výstavním programu vídeňské výstavní umělecké instituce ALBETINy je ke  shlédnutí   od 4. září 2024 do 26. ledna 2025  výstava amerického výtečného fotografa Roberta Longa (*1953,Brooklyn).  V TZ se uvádí, že „jeho obrazy vynikají silným až hyper  realistickým pojetím“, a dodáváme, které ještě zvyšuje do maxima vysokým kontrastem černé a bílé – v těchto fotografiích až grafického černobílého projevu se nejedná o světelný poměr. Výběr  námětů  jeho obrazů-fotografií je právě podmíněn představou o výsledném díle, které působí velmi dramaticky i vlastní kompozicí. Dále se v TZ uvádí , „ Motivy izoluje a redukuje s cílem zesílit efekt obrazu.“
Určitě stojí zato zajet si do Vídně a navštívit tuto výstavu, protože Albertina je instituce, která přistupuje k výběru výstav velmi pečlivě, a tak je možno se připravit na silné umělecké inspirativní zážitky.

< méně

Galerie z ruky v Křížovicích má 33 roků! A co bude dál…

Když jsem ve čtvrtek 5. září 2024 navštívila již podruhé v letošním roce Galerii, u které se vžil dodatek „z ruky“ uvědomila jsem si kolik krásy a potěšení stovkám ne-li tisícům návštěvníků za 33 roků své existence nabídla. Tato nádherná instituce s oficiálním názvem Galerie z ruky zahájila svoji činnost v roce 1992 obrovským úsilím zakladatelky a ředitelky v jedné osobě paní Stanislavy Macháčkové. Nelze však pominout opory a  pomoci jejího manžela výtvarníka, sochaře, malíře Zdeňka Macháčka absolventa Masarykovy univerzity i VŠUP v Brně. Tvůrčí atmosféru Galerie dotvořil venkovní amfiteátr – nádherné prostředí, kde se při venkovních vernisážích rozlévaly tóny hudebních nástrojů vynikajících  hudebníků, recitátorů i hlasy dětí, různých dramatických vystoupení, a když na podzim, kdy se zlatila příroda, nebe bylo tyrkysově modré, jste zrakem zabloudili nahoru a nechali pronikat do svého nitra tu kouzelnou atmosféru okamžiku místa, které si dotvářelo svoje genius loci. Za ta léta tu prošlo a vystavovalo a hrálo mnoho významných kumštýřů: manželé Božena a Karel Rosí, Alena Kojdlová, Zdena Höhmová, manželé Růžena a Rostislav Magniovi, malíř Jaroslav Vyskočil, skláři Jaroslav Svoboda, Jaroslav Wasserbauer, šperkař Miroslav Štěpánek, básník a spisovatel Ludvík Kundera, výtvarnice Marie Plotěná, malířka a grafička Ludmila Jandová, herec František Derfler, muzikanti Petr Kořínek a Milan Kašuba, houslista Jan Dalecký, herečka a houslistka  Iva Bittová, herec Jiří Pecha, MgA. Petr Oslzlý, kytarista Štěpán Rak, herci Jitka Molavcová a Alfréd Strejček a mnoho a mnoho dalších vynikajících osobností.
Galerie z ruky není jen o výstavách, ale  je to prostor, jehož dimenze se rozprostírají i v oblastech edukativních, uměnovědních i dramatických, a tak paní ředitelka Galerie S. Macháčková překročila pomyslné hranice, které velmi výstižně popsal Albert  Einstein:  „,Umělecká tvořivost je v mém životě důležitá, ostatně dílo vědce klíčí na půdě imaginace.“

Foto: autorka

< méně

Austrian wine - 2024: velmi raný ročník-kvalitě neubral

Austrian wine - 2024: velmi raný ročník-kvalitě neubral
Na tiskové konferenci ve Vídni 9.9.2024 prezident rakouský rakouského Svazu vinařů Johannes Schmuckenschlager informoval, že se očekává, při letošní brzké sklizni vína,
nižší objem sklizně než  v roce 2023: „S 2,0 miliony hektolitrů bude objem vína podstatně nižší než průměr za posledních několik let. ." V roce 2023 objem vyrobeného vína byl celkem 2,33 mil. hl., přičemž roční průměr za období 2019 až 2023 byl 2,41 milionu hl. Johannes Schmuckenschlager vysvětlil, že důvodem pro brzkou sklizeň bylo velmi časné rašení révy spolu s dostatečnými srážkami na jaře a horka v létě. Hlavní sklizeň je nyní v září v plném proudu ve všech vinařských oblastech a my se můžeme těšit na zralý,harmonický ročník.
Velmi proměnlivé počasí po celý rok 2024 a povětrnostní podmínky během roku 2024 jsou důvodem této výjimečně rané sklizně .Na rozdíl od loňského roku bylo srážek během zimy dostatek, i když od ledna byly zimní měsíce na roční období příliš teplé. Teplý start počasí od dubna a teploty blízké těm, které jsou  obvykle spojovány s létem, to vedlo k velmi časnému rašení -  o tři týdny dříve, než je dlouhodobý průměr.
„Časné rašení přináší riziko poškození pozdními mrazy, které mohou nastat právě v tomto případě již od poloviny května. A skutečně, již v druhé polovině dubna bylo mnoho pozdních  mrazů v celém Rakousku,“ uvedl Schmuckenschlager.
Zatím co ve většině částí Rakouska utrpělo jen několik nízko položených nebo mladých viniclokalizované poškození mrazem, části regionu Thermenregion, Kamptal a Wachau
regionu byly vážněji postiženy. V důsledku časného rašení došlo i v mnoha případech ke  květení révy již v posledním květnovém týdnu a skončilo v prvních dvou týdnech v červnu. Do toho se přidal déšť, který padal v období květu. Proto bylo květení  v některých regionech opožděno a v některých mělo také za následek celkové poškození vinic.  Udržování vinné révy zdravé vyžadovalo mimořádnou zvláštní pozornost během tohoto důležitého a citlivé růstového  stadia. Následně začalo první horké období s teplotami přes 30°C v  polovině června. To mělo za následek extrémně rychlý růst jak vegetace, tak bobulí,. Vzhledem k pokračujícímu horkému počasí v červenci a srpnu dozrávání začalo velmi brzy a postupovalo rychle. K tomu přispělo i dobré zásobování vodou, která zbyla z jara, i když se úroveň srážek během léta značně měnila. Bohužel i letos se vyskytly bouřky se silnými kroupami. Oblasti, které byly  postiženy nejvíce : Neusiedl am See, Gols a Podersdorf (všude kolem Neziderského jezera), Güssingu v jižním Burgenlandu a v několika vinařských oblastech v Steiermark (Štýrsko), jako je Leibnitz, Deutschlandsberg a oblasti Hartberg. Jen nedávno došlo v oblasti Hollabrunn (Weinviertel) k masivním a prudkým bouřím s krupobitím, ale i na vídeňském Nussbergu. Nižší objemy sklizně Schmuckenschlager však vysvětlil: „Pokud jde o objem, očekáváme sklizně méně než v loňském roce, a také ve srovnání s průměrem z minulých let.“ „Podle informací získaných z regionů sklizeň vína  se v letošním roce  očekává kolem 2,0 mil. hl. Díky tomu je to asi o 15 % méně než v minulém roce, ale díky k rezervám, které mají vinařství, není třeba se bát nedostatku vína. Letošní ročník bude nakloněn především hroznům pro červená vína. Malá velikost bobulí a velmi tmavé, koncentrované hrozny, z toho  můžeme očekávat hustá, plně vyzrálá červená vína.

Foto: Zleva doprava: Josef Glatt (ředitel Rakouského svazu vinařů) a Johannes Schmuckenschlager (předseda Rakouského svazu vinařů) na tiskové konferenci o sklizni vína 2024.

© Rakouská zemědělská komora / Jung-Leithner
Text a foto převzato z  Austrian Wine, Press repase:2024 a very early vintage
Press information, September 2024 Austrian Wine CEO, Chris Yorke Austrian Wine Communications, Sabine Bauer-Wolf Austrian Wine Communications, Georg Schullian Tel.: +43 1 503 92 6730 communications@austrianwine.com austrianwine.com facebook.com/austrianwine instagram.com/austrianwine

< méně

Legenda z Maranella

Jedinečný příběh automobilové značky Ferrari představí Technické muzeum v Brně na výstavě Legenda z Maranella
Příběh slavné automobilové značky Ferrari nabídne Technické muzeum (TMB) svým návštěvníkům prostřednictvím sbírky unikátních papírových modelů závodních vozů Ferrari v měřítku 1 : 6. Ucelenou, zcela výjimečnou sbírku modeláře Milana Pauluse veřejnost poprvé uvidí 18. září 2024 na výstavě s názvem „Legenda z Maranella“ v hlavní budově TMB, Purkyňova 105, v Brně – Králově Poli. Autorem vystavených modelů vozů Ferrari je karvinský modelář Milan Paulus. První papírový model složil ve svých deseti letech. Od modelů publikovaných v legendárním časpopisu ABC přešel postupně k vlastním, kterých má více než 90. Jedná se o precizní modely automobilů, letadel a člunů značky Ferrari, z nichž každý je svého druhu jediný na světě. Milan Paulus vyzkoušel mnoho variant a měřítek, ale nakonec zůstal u prověřeného měřítka 1 : 6, ve kterém  jsou zhotoveny všechny vystavené modely výstavy Legenda z Maranella. Přesto, že se jedná o modely dosahující délky až kolem jednoho metru, jsou mistrovsky zpracovány do nejmenších detailů.  Návštěvníci nahlédnou rovněž do motorů a mohou si také prohlédnout i vnitřní vybavení kabin vozů. Za svou práci získal Milan Paulus mnoho ocenění na národních i mezinárodních modelářských výstavách, a byl zapsán i do České knihy rekordů. Výstava ukáže i model vozu CMN 15/20, na němž zakladatel slavné automobilky Ferrari debutoval jako závodník v roce 1919. Další zajímavostí k jsou např. modely závodních speciálů Ferarri, které se od 50. let 20. století úspěšně účastnily nejslavnějšího závodu světa – 24 hodin Le Mans. Zájemci ocení rovněž modely závodních člunů – hydroplánů Castoldi, které byly v 60. letech vybaveny motory z formule 1 a byly koncipovány k překonání rekordů na vodě. Návštěvní také uvidí vystavené modely závodních automobilů, které proslavili legendární jezdci Formule 1: Niki Lauda (F 312) či Michael Schumacher (F 310 a F 2000). Mimo vlastních modelů vozů výstava nabídne rovněž příběhy nejslavnějších jezdců a míst, kde se závodilo. Město Brno, které  neodmyslitelně spjato s automobilovou historií a závodním Masarykovým okruhem,je  toto téma ve sbírkách Technického muzea v Brně velmi významné. „Součástí výstavy je také modelářský koutek“, dodává Zbyněk Rederer, který v TMB působí současně i jako muzejní “pedagog”. „Nejen děti, ale i dospělí si mohou zkusit vystřihnout a slepit jednoduché modely vozů Ferrari 599 GTB Fiorano a Ferarri Enzo. A ti se soutěživým duchem si zde zazávodí na stolní elektrické autodráze.“ Výstavu Legenda z Maranella si mohou návštěvníci prohlédnout v Technickém muzeu v Brně až do 29. prosince 2024. Další informace naleznete na: www.tmbrno.cz/akce/legenda-z-maranella/. Text i foto převzato po úpravě z TZ TMB.

< méně

Ohlédnutí za 50. ročníkem agrosalonu ZEMĚ ŽIVITELKA

Ohlédnutí za 50. ročníkem agrosalonu ZEMĚ ŽIVITELKA

Ve dnech 22. až 27. srpna 2024 se na Výstavišti v Českých Budějovicích uskutečnil jubilejní 50. ročník mezinárodní výstavy agrosalonu Země živitelka. Stal se připomínkou padesátileté historie výstavy, nejmodernější zemědělské techniky a chytrých technologií v rámci projektu Smart Farming, tedy hlavního tématu výstavy. Užší zaměření bylo na využití dronů v zemědělství, autonomních strojů nebo umělé inteligence. Téměř 600 vystavovatelů zaplnilo pavilony i volné plochy, přičemž zemědělská technika a více než 300 kusů hospodářských zvířat přitáhly pozornost nejen odborných, ale zejména dětských návštěvníků. Neoddělitelnou součástí Země živitelky jsou pravidelná setkávání významných osobností, politiků, odborné i laické veřejnosti, čímž je v ČR tato výstava ojedinělá. Speciálně k 50. výročí byla vydána kniha s názvem Fenomén Výstaviště a také pamětní mince, kterými byly oceněny významné osobnosti, které se zasloužily o rozvoj nejen Země živitelky, ale také samotného Výstaviště v Českých Budějovicích.Výstava přivítala 126 396 hostů, což byla nejpočetnější účast za posledních dvacet let a návštěvníci mohli zhlédnout ukázky a novinky zemědělské techniky, chovu hospodářských zvířat, myslivosti, včelařství, rybářství a potravinářství, včetně novinek z oblasti výzkumu a vzdělávání. Z mnoha expozic se těšil oblibě zapůjčený nejvýkonnější kombajn New Holland CR 11,  který se teprve chystá do prodeje (na světě jich je celkem 15).  Za hodinu je schopen vymlátit 160 tun zrna, což je dvakrát i třikrát více, než umí běžné moderní stroje. V odborném programu byly prezentovány samořídící stroje, drony nebo využití umělé inteligence (AI).  Během výstavy se hodnotila také letošní sklizeň, žně byly díky počasí jedny z nejrychlejších za poslední roky a zemědělci sklidili 99,8 procenta obilovin a veškerou řepku. Předseda agrární komory ČR konstatoval, že zemědělství není v dobré kondici, na čemž se kromě počasí podílí ceny. Tribuny u předvadiště zaplnili příznivci chovu koní, aukce býků a ukázky stříhání ovcí. V expozici byly k vidění kolekce masného a mléčného skotu, prasata, ovce a kozy, drůbež i králíci. Nejrozsáhlejší prezentaci a osvětu nabízely stánky Ministerstva zemědělství ČR, jakož i jím řízené a spolupracující organizace, tj. nechyběla Potravinářská komora, Agrární komora, prezentace regionálních potravin, značek kvality či Cechovních norem. Typickým každoročním jevem výstavy rodinných návštěv je nákup oblečení a dětských hraček se zemědělskou tématikou, přičemž přibývá množství dětských soutěží za odměnu. „Dětský zemědělský svět“ provází výstavu od roku 2017 a má za cíl přiblížit zemědělství dětem.  Mezi návštěvníky jsou vyhledávány v pavilónu T1 ochutnávky českých produktů a propagace „ryby na talíři“, jakož i expozice ve zmodernizovaném Národním pavilonu Z.

V závěru skutečně úspěšné výstavy, kterou však provázely extrémně horké dny, pozval předseda představenstva Výstaviště České Budějovice, Ing. Mojmír Severín, návštěvníky na příští 51. ročník agrosalonu, a to ve dnech 21.- 26. srpna 2025.

Foto. Vlasta Kalinová

< méně

Hejtman Grolich poděkoval olympionikům

Hejtman Grolich poděkoval olympionikům
Nejen sportovcům, kteří reprezentovali Jihomoravský kraj na Olympiádě v Paříži, ale i úspěšným účastníkům XI. Letní dětské olympiády dětí a mládeže 2024 pogratuloval k výsledkům a předal ocenění hejtman Jan Grolich. Setkání bylo součástí nedělního (25. srpna) doprovodného programu turnaje v beach volejbale Brno Beach Pro, který se konal na Sokolském koupališti u Brněnské přehrady.

Jihomoravská výprava se na Letní dětské olympiádě dětí a mládeže umísťuje pravidelně na čelních pozicích. Letos získala celkové 2. místo v pořadí všech krajů. Na konto si připsala 31 zlatých, 33 stříbrných a 30 bronzových medailí. Na Sokolské koupaliště dorazily čtyři desítky mladých talentovaných sportovců i trenéři.
Hejtman Jan Grolich poděkoval také deseti účastníkům nedávno skončené Olympiády v Paříži. Mezi přítomnými byli Soňa Artamonová (gymnastika), Jiří Lipták (sportovní střelba), Adam Mendrek (badminton), Jakub Tomeček (sportovní střelba) nebo Denis Rugovac (cyklistika).
„Vážím si úsilí a dřiny, kterou všichni tito sportovci vkládají do své přípravy. Jsou inspirací pro ostatní děti, které se sportu věnují, nebo se právě na základě jejich úspěchu s ním rozhodnou začít. Mladí sportovci, kteří získali medaili, dostali od kraje pamětní list a poukázku v hodnotě tisíc korun na nákup sportovního vybavení. Olympionici z Paříže pak každý sto tisíc korun, protože příprava na olympiádu je náročná i po finanční stránce,“ řekl hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich. text a foto TZ JMK

< méně

OCELOVÉ MAGNOLIE

V kadeřnickém salónu Truvy Jonesové ve fiktivním malém městě v Louisianě se pravidelně setkává pětice žen. Jak to často v podobných podnicích bývá, ženy se nescházejí pouze za účelem pečovat o svůj vzhled, ale především jde o jejich duše. Ty jsou křehké a zranitelné jako krásný květ magnolie, a přitom silné jako z ocele, aby unesly tíhu všeho, co jim osud někdy nadělí. Postupně se tak rozvíjejí příběhy nové kadeřnice Annelle, jejíž milý byl ve vězení, vdovy po starostovi Claire, matky Lynn, její nemocné dcery Shelby a nejstarší, jízlivé Ouiser, jejíž humor a nadhled působí na všechny jako vše očišťující lék.
Americký dramatik a režisér Robert Harling se narodil v roce 1951 právě v Louisianě a v roce 1985 napsal povídku, ve které zachytil smutnou rodinnou tragédii, kdy mu kvůli cukrovce zemřela mladší sestra Susan. Blízké setkání s tímto tématem, které v dramatu zachycuje příběh mladé Shelby, která se rozhodne otěhotnět navzdory doporučení lékařů, je jistě příčinou, proč autor dokázal bolestný příběh zachytit věrně a autenticky. Z povídky vznikla divadelní hra, která přes zdánlivou nenápadnost dosáhla ve své premiérové newyorské inscenaci v roce 1987 mimořádných 1 126 repríz. Následně byla přeložena do 17 jazyků a hrána po celém světě. Nabídka filmové verze na sebe nenechala dlouho čekat: filmové Ocelové magnolie vznikly jen o dva roky později, v roce 1989 v režii Herberta Rosse (scénář k filmu napsal sám Harling, který v něm navíc i hraje). V dodnes oblíbeném snímku po boku hollywoodské legendy Shirley MacLaineové a hvězdné country zpěvačky Dolly Partonové poprvé zazářila Julia Robertsová, které role Shelby vynesla nominaci na Oscara a Zlatý glóbus za ni dokonce získala. Nebyla to jediná hvězdná kariéra, kterou Ocelové magnolie odstartovaly – o rok dříve v inscenaci York Theatre v Sydney zase v roli Shelby debutovala na profesionálním jevišti Nicole Kidmanová.
S lehkostí a potřebným humorem vyprávěný melancholický a podmanivý příběh o potřebě blízkosti, pochopení a přátelství bude radostným setkáním jak pro diváky, tak pro dámský herecký soubor. Režie se navíc ujme žena, hostující režisérka Katja Pegan, ředitelka slovinského Divadla Koper. Doplní ji osvědčený výtvarný tým Městského divadla Brno – scénograf Jaroslav Milfajt a kostýmní výtvarnice Andrea Kučerová – a s nimi režisérčin stálý spolupracovník a náš pravidelný host, hudební skladatel Mirko Vuksanović. Sextetu dámských rolí se pak ujmou Radka Coufalová (Truvy), Barbora Slaninová (Annelle), Ivana Vaňková (Claire), Eliška Hladilová (Shelby), Markéta Sedláčková (Lynn) a Alena Antalová (Ouiser). Premiéra inscenace se uskuteční na Činoherní scéně 7. a 8. září 2024.

Převzato z TZ. MDB

Robert Harling
Ocelové magnolie
 

Režie: Katja Pegan Překlad: Zuzana Čtveráčková

Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Andrea Kučerová
Asistentka kostýmní výtvarnice: Adéla Kučerová
Hudba: Mirko Vuksanović
Projekce: Petr Hloušek
Světelná režie: David Kachlíř
Plakát: Petr Hloušek, Tino Kratochvil
Umělecký záznam a střih představení: Dalibor Černák
Dramaturgie: Jiří Záviš
Dramaturgická spolupráce: Jan Šotkovský
Asistent režie: Stanislav Slovák
Produkce: Zdeněk Helbich

Osoby a obsazení:

1.TRUVY JONESOVÁ, majitelka kadeřnického salónu ………………………...
2. ANNELLE DUPUYOVÁ DESOTOVÁ, kadeřnice ……………………........
3. CLAIRE BELCHEROVÁ, vdova po bývalém starostovi ……………………..
4 .SHELBY EATENTONOVÁ LATCHEROVÁ, nejhezčí dívka ve městě ….. 
5. LYNN EATENTONOVÁ, matka Shelby ……………………………………..
6. OUISER BOUDREAUXOVÁ, v jádru milá ženština ……………………….

1.Radka Coufalová 2. Barbora Slaninová 3. Ivana Vaňková 4.Eliška Hladilová  5.Markéta  Sedláčková 6.Alena  Antalová

< méně

DOŽÍNKY v BRNĚ 20-24.8.2024

OBŽÍNKY, DOŽÍNKY

Nedávno jsem měla v ruce starou fotografii z roku 1907, na které je kromě data napsáno: „Památka na obžínky v Lelekovicích“, obci nedaleko Brna. Zobrazuje „žebřiňák“ ověnčený chvojím a papírovými pentlemi, uprostřed pak stejně ozdobeným smrčkem. A na tom voze s párem pěkných koní veze hospodář celou rodinu i s čeládkou a ženci na dožínkovou slavnost. Všechny ženy jsou tu oblečeny ve svátečních místních lidových krojích, jen panímáma je už „po městsku“. Na voze se veze ještě výslužka. Je to vzácný dokument, ale mne napadá, proč tato tradiční lidová slavnost, spojená se sklizní obilí, jakoby upadala v zapomenutí. Udržuje se jen tu a tam na Slovácku. O tom, že se dožínky držely všude na Moravě i v Čechách máme zápisy už z 18. století a sám název najdeme ve staročeských slovnících ze století čtrnáctého i patnáctého. Když se všechno obilí sežnulo, děvčata uvila věnec z posledních hrstí obilí a polního kvítí a spolu s ženci jej nesli hospodáři. V domě pěkně vinšovali: „ Panímámo zlatá, otvírejte vrata, nesem vám věnec ze samýho zlata…“. Těch vinšů je nespočet, v každém kraji je jiný. To už hospodyně nesla žencům koláče a pantáta zavdával kořalkou. Pak se zpívalo na mlatě i tancovalo. Ale až se všechno obilí dostalo pod střechu, slavila dožínky celá dědina. Tak jako na staré fotografii hospodáři svezli všechnu čeládku a pomocníky na místo kde se držívaly zábavy. Tam se hodovalo, hrála muzika a taneční zábava končila nad ránem - jen děti se odvezly domů spát. Říkalo se, že o žních je ruka Páně otevřena… a tak byli i hospodáři štědří. Však si to ženci zasloužili. Kdysi daly žně lidem větší námahu než dnes a možná proto měli všichni větší radost z dobře vykonané práce. Ještě do počátku druhé světové války chodívali ženci z Českomoravské vrchoviny, od Žďáru, až na jižní Moravu k Mikulovu a Znojmu, kde  u  sedláků nebo na statcích pomáhali při žních za stravu, byt a peníze. Byla to mládež, ale i starší manželé, zkušení ženci, kteří měli už své známé hospodář , a ti na ně každoročně čekali. Cestou zpět se mnohdy zastavili ještě na pár dnů v okolí Brna, aby se pak  snadno vlakem vrátili domů, jak sami říkali do „opičích hor“, a stihli doma  žně i dožínky. Že na ukončení žní byla ještě i v našem století dožínková slavnost stejně významná jako hody, dokazuje to, že se při nich nechávali hospodáři fotografovat. Za pár desítek roků snad  neupadla v takové zapomenutí, že bychom se s ní zase někde na vesnici nemohli setkat – právě teď, když se mnohé tradiční zvyky zase obnovují.

Vždyť přece „ruka Páně je o žních otevřená“.

Dr. V. Svobodová

foto  autor-Dožínky na nám.Svobody v Brně 20.8-24.8. 2024 

< méně

Fotograf JIŘÍ SLÁMA a Brno

Na brněnském hradě Špilberk je od 31.7. 2024 do 15.9. 2024  možnost vidět výstavu  připomínající celoživotní dílo zesnulého brněnského fotografa Jiřího Slámy ( naroz. 20. 5. 1955 –  zemř. 10. 7. 2023).
Sláma se zapsal do fotografického světa svými unikátními snímky z oblasti balónového létání, ohňostrojů, kultury a ženských aktů. Fascinovala ho krajina, ale i ateliérové fotografování. Samostatnou kapitolu v jeho životě tvořilo focení hudby – nejprve popových koncertů, country a folku, později se orientoval zejména na vážnou hudbu a stal se dvorním fotografem festivalu Concentus Moraviae.
Dvanáct let vedl Klub moravských fotografů. Prostřednictvím této platformy sdružoval řadu amatérských i profesionálních fotografů, kterým umožňoval profesně růst. Během svého života uspořádal desítky výstav. Za fotografie ohňostrojů získal Cenu primátora a jeho fotografie byly opakovaně oceňovány v Mapových okruzích — volné soutěži mezi fotokluby. Na Špilberku se návštěvníci mohou těšit na průřez jeho celoživotní tvorby a poklady z bohatého archivu.
Nápad s výstavou a její organizaci mají na starost děti Jiřího Slámy -Jiří Salik Sláma a Majda Slámová.
V rámci zahájení výstavy vystoupila brněnská kapela Čankišou a akordeonistka Klára Veselá. Výstava je prodejní, součástí vernisáže byla i zajímavá  aukce fotoobrazu zesnulého fotografa. Zájemce, který si obraz v aukci pořídil, za něj zaplatil částku ve výši 10 tis. Kč. Výtěžek z prodeje putuje na podporu Onkologicko-chirurgického oddělení Fakultní nemocnice u svaté Anny, kam se poslední roky svého života coby pacient Jiří Sláma svěřil do rukou lékařek a lékařů. Text a foto Zdeněk Brázda

< méně

POMLUVA - nejčilejší zlo na světě!

Když tak někdy…  poslouchám zprávy některých televizních stanic, nebo si občas přečtu „dnešní“ noviny nestačím se divit kolik užitečných lží se všude kolem nás kupí, s jakou brilancí a barvitostí krouží kolem nás, pronikají do nás s neuvěřitelnou silou a přesvědčivostí, že "jen a jen to co vám tady říkám je pravda pravdoucí", ale pozor to platí i o politicích. Přemýšleli jste třeba někdy co znamená to nic neříkající a prázdnem dunící slovo „veřejnoprávní“ a co se do  černé díry tohoto slova dá uschovat…?? A proto jsem si vzpomněla na výtečnou bajku paní Jindry Klímové, kterou vám dávám k přečtení v této souvislosti…Při mém věku i životních zkušenostech, které mám, si to již asi mohu dovolit…  Dr. V. Svobodová

Bajka Jindry Klímové

POMLUVA – nejčilejší zlo na světě!

V daleké zemi až na druhém konci světa se konala olympiáda čilosti jako vlastnosti pro život potřebné a užitečné. Nikdo nečekal, že si na nejvyšší bednu pro vítěze stoupne rachitická, špinavá postava jménem POMLUVA. Snaživci ze všech končin  světa museli ale její prvenství uznat. Pomluva je skutečně nejčilejší. I když je pro život nepotřebná, byla přímo škodlivá.Množí se tak rychle, že je jí všude plno. U nás taky. Kdekoliv se sejdou vrány, kavky a havrani, co profesionálně roznášejí zprávy, nejvíc se pobaví, když začnou rozebírat situaci v Českém lese – jak se jeví jim. „ Myslí si, že když jsou ve vládě, že vládnou oni,“ popadají se smíchy za břicho, „a zatím musí tancovat podle našich not!“ pošklebují se za zády lesní vládě. „Kdekdo se nosí, jako by měl svatozář a byl nedotknutelný,“ chechtají se dokonce ctihodným, „ale stačí z výšky pustit nějaký ten kecaneček, a už jej nikdo nikdy neočistí! Tak kdo je víc?“ nafukují se. „My, co umíme kecance! Takový plivanec na hlavě je totiž leckdy kalibru střely do srdce. Co střely – bomby! Zboří kariéru, dům i rodinu“                                           

„Vrány, kavky a havrani se tetelí svou mocí a poplašená zvířata v Českém lese roznášejí útržky pomluv dal a dál, ke každým uším ochotným naslouchat. A takových je dost, protože špína na druhém jasně odrazí, jak čistý je ten kdo se nad ní pohoršuje. Účastníkům téhle hry vůbec nedochází, jak silně pomáhají foukat do korouhvičky s plechovým kohoutem, aby bylo zřetelně vidět jakým že směrem vane vítr do budoucna. Motají se kolem toho servilní moli, celebrují můry a vosí hnízda jsou v plné pohotovosti píchnout, kdyby bylo třeba. Mezi lidmi je to prý podobné. Jsou lačnými čtenáři bombastických novinových titulků, aniž by si přečetli, co je v článku pod nimi, a nechali si to projít hlavou. Co kdyby zjistili, že nic?! Ten titulek je zajímavý! Stačí poslat jej dál. Nekyne pod ním žádoucí dílo. Aféra nebo aspoň aférka. Ty jsou -  jak známo - složeny ze samých těkavých látek: zloby a škodolibosti, závisti a zákeřnosti. Těsto z nich zahušťuje ještě hloupost a neznalost. Příroda  žasne  jakou dovednost si homo sapiens  osvojil: dokáže z komára udělat velblouda! A zajímavé je, že i kdyby všechno, pomluva nepropadne ani tou nejděravější pamětí. Čilá pomluva se stala v Českém lese i zbožím lukrativním, dlužno říct. To tchořice neustále vyčítala tchořovi, že málo vydělává. A při tom má takový prostředek jako málokdo, to své „ccc“! Bude nenápadně chodit lesem, lézt co cizích doupat, hnízd a brlohů nohama, očima i bujnou fantazií, a támhle i tuhle střikne své smrduté „ccc“. Tak bude připravena půda pro podnikatelský záměr. Kdo o něm řekne, že zapáchá, od toho bude požadovat před lesním soudem půl milionu. Kdo řekne, že smrdí, od toho bude chtít milion odškodného. Tchoř   je totiž lesní celebrita, vděčná i za negativní pověst. No řekněte, kdo by se o něho vůbec jinak zajímal??? Kolik hutných zpráv by patřilo právě jemu? A tak není divu, že POMLUVA se i v Českém lese cítí silná, plodná a perspektivní. Je přece čilá, daří se jí tady. Ví už, že dokáže hýbat i historií!

< méně

155 roků brněnské hromadné dopravy

V sobotu 17. srpna uplynulo přesně 155 let od zahájení provozu městské hromadné dopravy v Brně. První koněspřežná tramvaj tehdy vyjela z Moravského náměstí směrem do Králova Pole. Dopravní podnik města Brna na tento den připravil pro veřejnost program u Janáčkova divadla a jízdy historickými vozy.

„Oslavy 155 let městské hromadné dopravy v Brně jsou skvělou příležitostí nejen k připomenutí bohaté historie našeho města, ale také k poděkování všem zaměstnancům dopravního podniku a občanům, kteří se každý den spolupodílejí na jejím fungování. Věříme, že si všichni návštěvníci užijí bohatý program a společně oslavíme tento významný milník. V 19 hodin vyjely historické tramvaje z Moravského náměstí do Králova Pole, stejně, jako tomu bylo před 155 lety,“ uvedla Markéta Vaňková, primátorka města Brna.

Po slavnostním zahájení před Janáčkovým divadlem ve 13 hodin se návštěvníci mohly projet po okružní trase historickými tramvajemi a autobusy, které připoměly bohatou historii dopravy v Brně. „Připravili jsme dva okruhy, které kopírují trasy prvních linek MHD. Tramvaje budou cestující vozit do Králova Pole a zpět a autobusy do Černých Poli a zpět do centra. V provozu bude navíc i populární Party Šalina, ve které mohou cestující spojit jízdu s konzumací piva,“ sdělil Miloš Havránek, generální ředitel Dopravního podniku města Brna. Na piazzettě Janáčkova divadla budou při příležitosti 75 let trolejbusové dopravy v Brně vystaveny retro trolejbusy 14Tr a 15Tr. Premiéru zde bude mít i renovované dispečerské auto Volha GAZ 24. Vozy tohoto typu brněnský dopravní podnik využíval v 80. letech minulého století.

O hudební doprovod a příjemnou atmosféru se po celé odpoledne  staraly kapely, jejichž členy jsou zaměstnanci DPMB. Další součástí programu byly stánky městských společností, které nabídly zábavné aktivity pro děti i dospělé. Na akci se objevil i stánek Nadačního fondu Emil, který DPMB dlouhodobě podporuje. „Pro handicapované děti, které Emil podporuje ve sportovních a pohybových aktivitách byly vypraveny speciální jízdy historickým vozem. Tramvaj měli zcela pro sebe, takže  nástup, výstup i jízdu jsme zcela přizpůsobili jejich nárokům,“ dodal ředitel DPMB Havránek. Samozřejmostí na akci byla i výtečná  zmrzlina a občerstvení.

V 19 hodin se veškerá pozornost přesunula k historickému označníku na Moravském náměstí. Po slavnostním aktu odsud vyjela kolona historických tramvají s cestujícími po trase, po které přesně před 155 lety vyjela první koněspřežná tramvaj. Převzato z TZ DPMB

< méně

JANÁČKOVO KULTURNÍ CENTRUM - dočkáme se...?

Janáčkovo kulturní centrum postaví konsorcium s názvem Společnost JKC Brno. O výběru zhotovitele, jehož nabídka byla v rámci zadávacího řízení nejvýhodnější, dnes rozhodla Rada města Brna.

„I přes složitosti, které provázejí zadávací řízení na zhotovitele Janáčkova kulturního centra, jsme dnes vybrali sdružení firem, které centrum postaví. Nabídková cena vybraného konsorcia byla 2 298 600 000 Kč s tím, že realizace potrvá 36 měsíců. Proti zadávacímu řízení však byla podána námitka, kterou řeší antimonopolní úřad. Dokud o ní nerozhodne, nelze smlouvu s vybraným zhotovitelem podepsat. Očekáváme, že by k posunu mohlo dojít v průběhu září. Pokud vše dobře dopadne, chceme být připraveni na co nejrychlejší uzavření smlouvy a zahájení stavby,“ uvedla primátorka města Brna JUDr. Markéta Vaňková.
Konsorcium s názvem Společnost JKC Brno je složeno z následujících firem: OHLA ŽS, a. s., STRABAG Pozemní a inženýrské stavitelství, s. r. o., a UNISTAV CONSTRUCTION, a. s. O zakázku usilovali se zmíněným konsorciem další tři uchazeči. Na financování stavby se bude podílet Ministerstvo kultury České republiky částkou 600 milionů Kč, Brněnské komunikace 332 miliony Kč a Jihomoravský kraj 100 miliony Kč. Zbytek doplatí město Brno ze svého rozpočtu.
Kapacita bude 1200 míst v hledišti,  dodány budou velmi kvalitní akustické technologie, koncertní varhany vyrobené pro tento sál, pro kvalitní přenosy a nahrávky bude také dodána špičková technika a podzemní garáž bude pro 200 aut.
Základní kámen Janáčkova kulturního centra byl položen již v roce 2015. Otevření  a zahájení provozu je plánováno na rok 2027. Převzato z TZ MMB. Foto architekti Hrůša a spol., Ateliér Brno,s.r.o.Architekti Hrůša & spol., Atelié
 

< méně

ZA Zdeňkem BRÁZDOU

Nezapomínáme na milého člověka a „salonního“ novináře, který byl duší tiskovek, kulturních akcí, s jeho brilantními postřehy a výroky, které se opíraly o zkušenosti, které získal na své pouti po této modré planetě. Měli jsme ho rádi, a kdo by ne, na jeho tváři nikdy nezmizel jemný úsměv a laskavé slovo…pan Zdeněk Brázda,  a co o něm píše jeho syn, který také smočil pero do novinářského kalamáře:

Zdravím Vás,
tedy ty, co znali mého tátu z Press Centra i odjinud...
Jak ten čas letí, včera to bylo, bohužel, už 5 let, co na nás můj táta shlíží shůry, kde tlačí mraky spolu s dalšími, které měl rád a které zase znal on....Když se zamýšlím, tak už tolik lidí zde není mezi námi, a co doba covidová, co lidí odešla v této šílené době a možná ani nemuseli odejít, když vše bylo jinak.....
Tak kdo můžete a chcete, vzpomeňte na tátu v dobrém, jako často vzpomínáme na našich setkání v PCB....
Táta nás jistě sleduje shora a vše probírá s dalšími "borci" nejen z Brna.....Měl rád jako já rock and roll, tedy např. Elvise Presleyho ale i Karla Gotta, který shodou či náhodou zemřel ve stejném roce asi o dva měsíce později, z toho by byl také táta smutný.....
Zdeněk Brázda junior

< méně

BORDER COLLIE

Ovčácký pes zůstává při práci se stádem nenahraditelný.

Border Collie, původně ovčácké plemeno, pochází z Border country, oblasti ležící na vnitřní hranici Spojeného království oddělující Skotsko a Anglii. Několik století se "borderky" cvičily za účelem ovládání stáda ovcí, chované zejména pro produkci vlny. Border kolie si oblíbily nejprve v Anglii a postupně se rozšířily do celého světa a v posledních třiceti letech jsou chovány i v ČR. Pro svoji mimořádnou inteligenci a vytrvalost uměly velmi dobře spolupracovat s pastevcem a vzorně napomáhat k ovládání stáda. Za roky šlechtění vynikly jejich mimořádné schopnosti, zejména neúnavná práce, učenlivost, poslušnost, houževnatost a energičnost.

Úžasné vlastnosti border kolie si prověřilo několik soutěžících 5. ročníku „Přestavlckého paznehtu“ v červenci 2024. Soutěž spočívala v nahánění skupiny čtyř jalovic za spolupráce pastevce, který zpravidla přihlížel požadovanému pohybu stáda i když  jej někdy ukázáním příruční holí usměrňoval, dominantní úlohu vždy provedl vycvičený pes. Pro každého soutěžního psa byla připravena nová samostatná skupina jalovic a úkolem psů bylo udržet čtyřčlenné stádo ve stometrovém území, provést ho přes pastvinu a doprovodit ho až do předem určené ohrady. Střídavé pokyny pastevce v anglickém, českém či hovorovém jazyce, kterému zjevně porozuměla border kolie a účastníci soutěže, nikoliv však zahraniční porotkyně, která profesionálně sledovala každou reakci psa a přidělovala body, popoháněly pracovně nadšené psy.

Pro laické návštěvníky akce je dobrodružstvím pozorovat, jak pes umí ležet téměř  "přišpendlený" k zemi a zároveň na pokyn v mžiku vystartovat a běžet s obdivuhodnou rychlostí okolo stáda, které se bezprostředně ubírá tím směrem, kam ho pes rázně na základě pokynů psovoda vede. Pravda, občas se nějaká jalovička psovi postaví a skloněnou hlavou naznačuje odhodlání k útoku, avšak nebojácná a chytrácká borderka vždy ví, jak "hrdinku" přimět k poslušnosti. Při naháňce stáda do vymezených prostorů čilého psa očividně těší každý úspěšně provedený zákrok a okamžitě je připraven plnit další úkol. Člověk si jen pomyslí, kolik energie se skrývá v tak malém těle a obdivuje schopnost border kolie neúnavně a ochotně pracovat za jakýchkoliv okolností. Ing.Vlasta Kalinová

< méně

AKTIVNÍ ŠKOLA v JMK

Zdravější budoucnost školáků pomůže řešit Aktivní škola – společný projekt kraje a pěti partnerů

Podpořit pohyb a zdravější způsob života žáků má za cíl projekt, jehož pilotní část odstartuje na podzim tohoto roku.
Zástupci Jihomoravského kraje, Lékařské fakulty a Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity, Masarykova onkologického ústavu, Fakultní nemocnice Brno a České školní inspekce dnes (24. července 2024) podepsali memorandum o vzájemné spolupráci na projektu Aktivní škola.
Tým složený z odborných pracovníků a studentů přinese výsledky v několika oblastech. Výstupem budou tyto kroky: dny zdraví na školách, příprava webinářů pro učitele, rodiče a žáky, zaměřených na zdravý životní styl, certifikace škol v oblasti podpory pohybových aktivit podle stanovených kritérií nebo kampaň na sociálních sítích, která bude propagovat zdravý životní styl a pohybové aktivity.
„Prevence je nakonec vždycky levnější než pak řešit samotné nemoci. Proto dává tahle spolupráce mezi krajem, univerzitou, dvěma velkými zdravotnickými institucemi a školní inspekcí smysl. Z krajského rozpočtu půjdou letos na projekt tři miliony korun,“ zdůrazňuje význam podpisu memoranda jihomoravský hejtman Jan Grolich.
Podstatou memoranda je prevence obezity a přidružených onemocnění a podpora pohybových aktivit a zdravého způsobu života na základních a středních školách v regionu, ale také eliminace negativních stereotypů, jako je kouření, pití alkoholu nebo spánková deprivace. „Jedná se o vůbec první projekt tohoto druhu na pomezí oblasti školství a zdravotnictví v rámci celé České republiky. Školy mohou usilovat o certifikaci Aktivní škola,“ vysvětluje krajský radní pro oblast zdravotnictví Karel Podzimek.
Realizace projektu navazuje na strategii ministerstva školství „Plán podpory pohybu žáků a studentů 2024–2028“ a metodické doporučení České školní inspekce „Aktivní škola – Inspirace pro podporu pohybových aktivit žáků“.
„Metodické doporučení Aktivní škola vychází z rozsáhlého šetření, které jsme realizovali ve školním roce 2022/2023. Naším cílem je poskytnout školám praktické nástroje a inspiraci pro podporu pohybových aktivit žáků,“ uvádí ústřední školní inspektor České školní inspekce Tomáš Zatloukal.
Pracovní tým bude postupně oslovovat střední a základní školy v Jihomoravském kraji. V září tohoto roku spustí pilotní projekt Dny zdraví na školách a edukační seminář s webináři pro pedagogické pracovníky, rodiče a jejich děti.

„Podle ministerstva zdravotnictví trápí více než pětinu dětí ve věku 11 až 15 let nadváha či obezita, ovšem data v meziročním srovnání ukazují neustále rostoucí počet dětí s obezitou. Jednou z příčin dětské obezity je nedostatečná fyzická aktivita, bez pohybu mají tendenci přibývat na váze všechny věkové skupiny lidí, včetně dětí, s tím je samozřejmě spojené vyšší riziko vzniku zdravotních problémů, a to nejen fyzických, ale i duševních poruch,“ říká ředitel Fakultní nemocnice Brno Ivo Rovný.

Převzato z TZ JMK

< méně

Vesnice roku 2024

Ořechov, Blížkovice, Vedrovice, Hovorany, Malhostovice, Branišovice – obce, které si dnes (12. června 2024) za propagaci venkova, tradic a způsobu života odnesly ocenění krajského kola soutěže Vesnice roku 2024.
Slavnostní předávání cen se podle tradice konalo ve vítězné obci, tou se stal Ořechov. Získal nejvyšší ocenění – zlatou stuhu.
Výběr vítěze krajská komise letos neměla jednoduchý. Ze sedmnácti přihlášených obcí ale nakonec v kategorii zlaté stuhy získal první místo Ořechov. Podle poroty tamní obyvatelé vytvořili v rámci obce fungující společenství založené na vzájemné spolupráci, podpoře a úctě k tradicím. Pravidelné setkávání v Ořechově probíhá v budově kulturního centra, které nabízí expozici místního muzea a chráněnou dílnu v Růžovém sadu. Důležitým místem je v Ořechově i knihovna, která se v roce 2023 stala Komunitní knihovnou Jihomoravského kraje. Komisi se zalíbil taky kvalitně zpracovaný Program rozvoje obce a široké zapojení obyvatel do projektů participativního rozpočtu.
„Obec byla už v roce 2022 oceněna zelenou stuhou za péči o zeleň a životní prostředí. Je skvělé vidět, že se dál zapojuje do spolupráce s včelaři, vinaři, myslivci, zahrádkáři, záleží jí na péči o krajinu a v oblasti životního prostředí přemýšlí opravdu moderně a komplexně,“ říká náměstek hejtmana pro životní prostředí Lukáš Dubec.
Kromě hlavní ceny, která putuje do Ořechova, získalo ocenění Jihomoravského kraje i dalších pět obcí:
Blížkovice – ocenění modrou stuhou za společenský životVedrovice – ocenění bílou stuhou činnost mládeže
Hovorany – ocenění zelenou stuhou za péči o zeleň a životní prostředí
Malhostovice – ocenění oranžovou stuhou za spolupráci obce a zemědělského subjektu
Branišovice – ocenění fialovou stuhou za využití smart řešení (letos se uděluje poprvé)
Soutěž Vesnice roku se pravidelně pořádá od roku 1995. Cílem je propagace venkova, jeho tradic, způsobu života a významu, který pro českou společnost má. Motivovat má taky k podpoře rozvoje menších obcí. Vyhlašovatelem soutěže je v současnosti Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Spolek pro obnovu venkova ČR, Ministerstvo zemědělství a Svaz měst a obcí ČR. Mezi spolupracující organizace patří taky Kancelář prezidenta republiky, Ministerstvo kultury, Ministerstvo životního prostředí, Svaz knihovníků a informačních pracovníků, Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, Folklorní sdružení ČR, Sdružení místních samospráv ČR, Asociace krajů ČR a nově i Národní síť MAS ČR.
Do 28. ročníku celostátní soutěže se přihlásilo celkem 196 obcí, z toho 17 soutěžících z Jihomoravského kraje. Vyhlášení výsledků celostátního kola soutěže se uskuteční  21. září 2024 v Uherském Hradišti. Převzato z tiskové zprávy JMK.

< méně

Galerie z ruky: Helena Hlušičková

Jediná výstava v této sezoně v Galerii z ruky: www. galeriezruky.cz
Helena Hlušičková
Sarkazmy a situace, smalty, porcelán, tisky.
Výstava potrvá od 4. července do 7. července 2024
(průběžně až do 27.7.2024)
Vernisáž 5. července v 15.00 hod.
Úvodní slovo: ředitelka Galerie Stanislava Macháčková

Představovat známou Galerii z ruky nedaleko Tišnova,  na kopečku v Křížovicích,  není potřeba. Za léta bohaté výstavní činnosti vešla ve známost v celé České republice, ale i daleko za hranicemi. Její genius loci si odnáší každý návštěvník, znalec umění, umělci různých oborů ve svém srdci. A rádi se sem všichni vracíme. Její jediná výstava v tomto roce výtvarnice paní Heleny Hlušičkové,  jak již úvod napovídá, je jejím souborem maleb, keramiky a tisků. Přes relativně malý prostor Galerie z ruky je soubor vystavovaných artefaktů přesvědčivou ukázkou pronikavého talentu s vytříbeným vkusem pro symbiózu výrazu keramických děl, maleb, ale i vtipného literárního výrazu velnutého  do keramických děl. Určitý přehledný soubor díla paní Heleny Hlušičkové i s jejím curriculum vitae lze najít na  internetových stránkách www.hlusickova.cz.

„Jsem designérka porcelánu a ve své tvorbě ráda pracuji se zlatem a solemi drahých kovů. Vysoký výpal a porcelánovou technologii používám i při tvorbě svých stylizovaných soch. Vytvářím většinou krátké vhledy do mého každodenního rodinného života. S empatickým sarkasmem glosuji vztahy mezi lidmi, zvířaty a přírodou. Zredukovaným, až komiksovým způsobem zachycuji situační komiku života, jeho líbeznost i stinné stránky. Snažím se zachytit emoci, vystihnout pocit daného okamžiku, proto považuji za důležité i názvy svých soch. Tato určitá popisnost mě zavedla až ke konceptuálnímu umění, které tvoří protipól k mé tvorbě sochařské.“

Foto: Tereza Oprchalová - Vesmír v mé hlavě 

Dr.V.Svobodová

< méně

Žalm Moravy

V neděli 23.6.2024 se uskutení v Kounicových kolejích v Brně pietní akt k uctění památky obětí z let 1939 - 1945.
Podle statistických údajů, na kterých se shoduje i většina historiků,  se odhaduje  celkový počet lidských obětí ve druhé světové válce na  60 milionů mrtvých, z čehož 20 milionů připadá na vojáky a 40 milionů na civilisty. Nepředstavitelné utrpení zakoušeli vězni v koncentračních táborech – muži, ženy a děti. I město uprostřed Evropy, Brno, mělo své koncentrační tábory, vyšetřovny gestapa, popravčí místa, která jsou prosáklá krví nevinných obětí. Je však v Brně  jedno místo, které nese dokumenty nevšedního významu. Jsou to brilantní, ale dnes zalíčené kresby bujarých zábav  na stěnách tehdejšího gestapáckého baru právnické fakulty. Byly dílem akademického malíře prof. Karla Mináře, který se jako zotročený umělec krutě vysmál, v karïkaturách, nechápajícím gestapákům. Portréty byly tak přesné, že se staly součástí obrazové fotografické dokumentace  stíhaných gestapáků z právnické fakulty.  Ti zde ještě zanechaly neradostný vzkaz na zdi, když museli narychlo opustit budovu : Gruss an NKWD! Wir kommen wieder – aber dann!.
Snad právě pro tu nepochopitelnou bestialitu jedinců německého národa, kteří dokázali přivést lidstvo až na pokraj jeho zkázy, si musíme  připomínat slova druhého prezidenta Československé republiky Dr. Edvarda Beneše: „ Opakuji vám, na tuto válku se nesmí zapomenout, a aby se nezapomnělo, je ji nutno sebevědomě a důstojně, ve jménu práva a svobody, práva a pravdy, ve jménu lidskosti, živoucí a opravdové a správné lidskosti, stále a stále připomínat.“
Ale ještě předtím nám nechal poselství i první prezident Československé republiky  prof. T. G. Masaryk : „Člověčenstvo a národové nikdy nečekali spásy od reka výbojce. Člověčenstvo a národové vždy věřili  v hloubi duše své v moc ducha a pravdy a věřili, že duch a pravda zvítězí nad hmotou a krví.“ 
Válečný stav spojenci zrušili až v roce 1951: Velká Británie 9.7.,Francie 13. 7. a USA 24.10. Ve snaze o zachování mezinárodního míru vytvořili Spojenci  Organizaci spojených národů, jejíž základy byly položeny v San Franciscu 26. června 1945. OSN byla založena 24. října 1945 v San Franciscu (USA) na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně tehdejší ČSR. První Valné shromáždění OSN se pak konal 10. ledna 1946 v Londýně. Dr. P. Kňava
 

< méně

Vzpomínky na Sočskou frontu

Krvavá řeka – tento název si vysloužila hraniční řeka Soča mezi Slovinskem a Itálií, která vytvořila frontovou linii mezi vojsky Itálie na straně jedné a vojsky Rakouska –Uherska na straně druhé. Bitvy mezi nimi trvaly 2 a ½ roku (1915 –1917), země i voda nasákly krví. Uvádí se, že v této nelítostné bitvě padlo 45 000 Čechů a Slováků a několik stovek tisíc dalších národností. V bitvách se používalo děl těžkých kalibrů, letadel, ale i   tzv. hořčičného plynu Yperitu se strašnými následky. Řeka Soča se stala nejen symbolickou, ale i konkrétní obrannou linií Slovinců proti italskému vlivu. Bojištěm se stala od 23. května 1915, když Itálie vypověděla válku Rakousku-Uhersku. Trvalo to 29 měsíců, kdy ve vyčerpávajících bojích bylo zraněno nebo zabito přes 350 000 Rakousko-Uherských vojáků. Bojů se zúčastnil i významný český grafik, tiskař a spiritualista Josef Váchal, jehož činnost malířská je na jednom z panelů zdokumentována. Jozef Váchal je (vlevo)na fotografii během léčení ve vesnici Soča v červnu 1971. Moravské zemské muzeum se ujalo výstavy s touto tematikou, která měla slavnostní vernisáž v úterý 24. listopadu 2015 za přítomnosti velvyslance Slovinské republiky v Praze. Najdeme ji ve foyeru  Dietrichsteinského paláce na Zelném trhu č. 8 v Brně pod názvem Vzpomínky na Sočskou frontu. Výstava je panelového typu; je zde téměř vyčerpávajícím způsobem jak písemných komentářů, tak obrazovými dokumenty vysvětlena hrůznost války, kterou zapříčinila trestuhodná zvůle tehdejšího Rakouského mocnářství  a jeho primitivních a ctižádostivých generálů prahnoucích po válečné stužce za „hrdinství“, která připravila o život miliony mladých lidí. Tuto výstavu doporučuji všem studentům středních a vysokých škol, ale vlastně nám všem, protože téměř v každé rodině chybí někdo, kdo je tam  na místech bojů I. světové války pochován nebo měl to štěstí, že se vrátil domů. Jako třeba můj dědeček, když už si mysleli, že se nevrátí, ale bratr mé matky je tam pochován. Nebyla to tedy jen „Švejkova“ válka, jak mnozí v „některých“ částek světa  personifikují tuto knížku s českou povahou. Neuvěřitelné hrdinství a chrabrost jsou synonyma pro českého a slovenského vojáka nejen v první světové válce, ale i v té druhé… Čest jejich památce.V té souvislosti si vzpomínám na latinský nápis na Mohyle míru u Slavkova : Interfecti mei resurgent – Moji padlí opět povstanou.

< méně

Ernst Mach: fyzika-filozofie-technika-vzpomínka

 Ve sněmovním sále Nové radnice v Brně, kam se vejde 250 návštěvníků, se sešla (v roce 2016)  necelá stovka těch starších významných českých a moravských vědců matematiků, fyziků, filozofů, kteří přišli vyjádřit svůj obdiv  i zamyšlení nad osobností profesora Ernsta Macha  (1838 Brno – 1916 Mnichov). Velmi podrobně se zde zabýval badatelskou činností Ernsta Macha prof. Friedrich Stadler, z Vídeňské univerzity, který neopomněl připomenout osobnosti jak z oblasti přírodních věd, tak i filozofie, které měly pro tvůrčí inspiraci Macha velký význam.

     Tak mě ta mizivá účast, této významné akce, připomněla rok 1996,  když byla v Brně  Mezinárodní konference k 90. výročí narození  druhé největší osobnosti světa teoretické fyziky Kurta Gödla. Konala se v nádherném prostředí přestavěné kaple rektorátu VUT na Kaunicově ulici. Pokud si vzpomínám bylo tam všeho všudy maximálně 10 přítomných; z toho myslím 2 nositelé Nobelovy ceny… a dva filozofové  já a paní Dr. Vlasta Svobodová, CSc., mj. vynikající experimentátorka s využitím počítače v oblasti etnologie již v polovině 70. let minulého století. Když jsem přijel zanedlouho do Vídně, byl jsem překvapen velkými billboardy s portréty Kurta Gödla s nápisem Náš Kurt Gödl…. Podobně, ještě dříve, jsem byl překvapen, když někdy začátkem devadesátých let zastupitelé města Brna udělili Cenu města Brna světové osobnosti hudby, věhlasnému dirigentovi Rafaelu Kubelíkovi. Cenu tehdy předával v Rytířském sále primátor Ing. Pavel Podsedník: kolik myslíte, že tam bylo při tak veleslavném pro Brno  okamžiku přítomných…slovy pět   – autor tohoto článku, jedna dáma, pan primátor… Mistr Kubelík a jeho pani. Snad se někdo ve vedení města Brna nebo pořádajících institucí chopí té vzácné příležitosti, aby světu, ale také hlavně Brňanům – mladé generaci ukázal a připomněl právě třeba na velkoplošných billboardech cože to máme v Brně za vynikající osobnosti: Mach, Gödl, Korngold, Janáček, Kundera Rudolf a Kundera Milan, bratři Haasové…. Úroveň kulturnosti národa se přece podle fotbalu ani hokeje  ve světě neposuzuje.

     Jak  tehdy na VUT, tak i na nynější konferenci se mohl člověk nechat unášet na gravitačních vlnách myšlenek vycházejících z mozků těch nejpovolanějších. Jen jsem tam postrádal, v tom poloprázdném sále, a nemohu to pochopit, posluchače přírodovědecké fakulty, posluchače VUT, posluchače filozofické fakulty a současné kantory těchto fakult a příslušných oborů. Za Masarykovu univerzitu tam vystoupil její rektor doc. PhDr. Mikuláš  Bek, Ph.D. profesí muzikolog, který se tak trošku „distancoval“ od oborů zde přednášených, tedy především teoretické fyziky a matematiky, a proto je dobré si připomenout, že přece Albert Einstein hrál dobře na housle a sám dodával: „Umělecká tvořivost je v mém životě důležitá. Ostatně dílo vědce klíčí na půdě imaginace“.  Jak Ernst Mach, Albert Einstein, tak Kurt Gödel byly osobnosti velkého ducha, příkladné skromnosti, které budou trvale zářit na hvězdném nebi vědy a nikdy se vzpomínky na ně neomrzí. Pořád bude co objevovat.

< méně

Výročí terminálu letiště v Brně-Tuřanech

Výročí terminálu letiště v Brně-Tuřanech
  Současná konstruktivistická „architektura“ pevně napojená na počítačové sítě resp. bohaté softwary umožňující poměrně rychle tisknout desítky   variant  návrhů pro různé typy staveb, poskytuje prostor pro téměř nekonečné „nápady“ těch talentovaných  i méně talentovaných  architektů…  ale jak je rozeznat. Masarykova univerzita, potažmo i jiné univerzity, přišly před nějakou dobou s nápadem provádět digitální  sledování diplomových  prácí a zjišťovat tak možné plagiátorství s následnou kontrolou poznámkového aparátu a bibliografie. Asi se to vyplácí,  neboť již nějakou dobu se  žádná plagiatorství neobjevila.
Od úmrtí významného italského architekta Piera Luigi Nervi uplynulo  26 roků (1891 – 9. 1.1979). Domnívám se, že by se u nás nenašel  architekt,  který by neznal dílo tohoto  architekta, konstruktéra, zakladatele vysokorozporových předpjatých železobetonových konstrukcí a  kovových  konstrukcí.
U Luigiho Nervi je příznačný přídomek – architekt světového jména…
Když se v Brně v roce 1959 slavnostně otevíral na brněnském výstavišti nový pavilon pod názvem Z, nikdo zřejmě netušil, jakou podobnost má s krytou sportovní halou v Římě, kterou  postavil několik roků předtím v letech 1956 – 1957 právě architekt Luigi Nervi. I z tohoto pohledu je zajímavé si všimnout nové odletové haly  letiště v Brně-Tuřanech, která byla architektonicky zpracována brněnským architektem Petrem Parolkem. Terminál byl otevřen v roce 2006, následujícího roku obdržel v celostátní soutěži titul Stavba roku 2007.
Byla jsem tehdy na slavnostním zahájení tehdejším hejtmanem JMK  Ing. Stanislavem Juránkem. Něco mně v tom kolosálním interiéru haly chybělo, nebo vadilo. To trvalo téměř 10 roků. Měla jsem nejasný pocit, že ten prostor by se hodil  pro něco jiného, že ta hala by měla stát spíše na brněnském výstavišti… Náhle mě napadlo, že jsem téměř identickou podobu haly již někde viděla a nemohla si vzpomenout. Při svých přednáškách jsem se též zabývala i filozofií architektury a scénografie i designu, a právě zde jsem narazila na publikaci, ve které byl výkres kupole výstavní haly(obr.4 a 5) v italském Turině (1949 -1950)  na „chlup“ podobné té brněnské hale na letišti. Určitý rozdíl je v tom, že hala v Turině byla postavena s použitím vynálezu Nerviho tzv. ferrocementu (1946), který byl tvořen z těžkého betonu hustě ztuženého rovnoměrně rozloženou ocelovou síťovinou. Montované konstrukce ve formě vlnitých cilindrických obloků složených z modulových dílců ze skla a ferrocementu překlenuly vzdálenost 93m.  Letištní hala v Brně-Tuřanech arch. Petra Parolka je cituji : „Základem nosné konstrukce jednolodní oblé haly o rozměrech 44,5 x 81 m je šest mohutných, v interiéru přiznaných příhradových oblouků, aerodynamický šupinatý plášť budovy je zvenku pokryt šestiúhelníkovými šablonami z titanzinkového plechu“. 
Na stránkách www.archiweb.cz/rozhovory  je rozhovor z 11.10.2006 Jana Kratochvíla s arch. Petrem Parolkem z něhož cituji:
Inspirovali jste se při návrhu nové haly brněnského letiště nějakou stavbou v zahraničí?
Toho si nejsem vědom. Rozhodně jsme nekopírovali konkrétní stavbu. Geneze ideje odbavovací haly pochází ještě z mých studentských let, kdy mne ve Vídni nadchla estetika Coop Himmelb(l)au a předmět Užitá estetika v architektuře, který vedl architekt Simoncsics. Spočíval v kreativním přístupu k architektuře - ve spojení s uměním, přírodou a podobně. Formu stavby tak ovlivňuje prvotní idea. Touto tvůrčí metodou plně vyzní autorova filozofie. Podle mě nejde opakovat témata, která už tu byla“.
a dále:
„Práce ve 3D a s fotorealistickými výstupy posouvá práci architekta dál. Hlavně parametrické modelování je velkým pomocníkem. Architekti, kteří pracují pouze tužkou na papíře, nemají podle mě stoprocentní kontrolu nad výsledným dílem.“
Tak mně napadá, zdali jsou studenti architektury v Dějinách umění seznámení s veledíly architektury stavitelů jako byl např. Petr Parléř,  J. B. Santini-Aichel, Matyáš z Arrasu, Donato Bramante, Michelangelo Buonarotti, Mies van der Rohe, Le Corbusier.
Snad lze položit otázku: měli tito skromní velikání architektury stoprocentní kontrolu nad výslednými díly… když měli jen tužku a papír? –DrVlS-

< méně

GO a REGIONTOUR 2016

Již po šestadvacáté se otevřely brány brněnského výstaviště pro návštěvníky veletrhů cestovního ruchu GO a REGIONTOUR, které se konají v tradičním termínu od 14. ledna  do 17. ledna.  Turismus je již přiřazen jako jedno z odvětví ekonomiky, vydělává značné peníze, je v něm zaměstnáno okolo 250000 občanů, ale navíc přispívá k lepším vztahům mezi národy, mezi lidmi různých povolání i zájmů. Byla jsem se před několika lety podívat na wídeňské Ferien-Messe, které se konají v obdobném čase  jako ty brněnské, navštívila jsem před nedávnem také  Holiday World v Praze. Proto musím, při vší úctě ke jmenovaným veletrhům, konstatovat, po tom letošním brněnském GO a REGIONTUOR, že ve své mozaikovosti, množstvím stánků s lidovými i potravinářskými výrobky, má své kouzlo, přívětivost,  je něčím jiným, je prostě – možná moravský. V jedné části divoké tance jihočeských bubeníků a polosvlečených tanečnic  s exotickými čelenkami z barevných per ptáků, jinde břeskná kapela v čele se zpívajícím Švejkem a na jiném místě zase ve stánku s církevními atributy sedí jeptiška františkánka, sestra Vojtěcha, která je připravena  být nám na okamžik duchovní oporou asi jako „vojenský kaplan“. To vše je kolem Vás i se stánky s různými druhy vín a přátel, hromadami informačních brožur, letáků, propagačních materiálů, ochotných prodavačů, informačních pracovníků. Stánky, v pavilonu kde je REGIONTOUR, ve své jednoduchosti nejsou jen jakési krámky na pouti, ale miniaturní expozice, které představují firmy a firmičky vyrábějící atraktivní předměty: potraviny, keramiku, sklo, tkaniny aj. Mají své vlastní výtečné propagační materiály a pocházejí z turisticky zajímavých oblastí. Vytvářejí jakousi důležitou turistickou pavučinu, kterou by neměl žádný turista propadnout a hlavně: měl by být přitažen do ekonomického soukolí turistického byznysu.
Hlavním motem tohoto veletrhu je však oslava a připomínka 700 letého výročí od narození (r.1316) jedenáctého českého krále Karla IV-zvaného též otec vlasti, o kterém je známo, jak velkou pozornost věnoval např. vybudování Kaple svatého kříže na Karlštejně, kde se uchovávaly říšské, později korunovační klenoty. O to významnější je stánek církevní turistiky na brněnském veletrhu, kde je vystavena kopie  obrazu Madony z Veveří, kterou již v roce 1950 mistrně podle originálu vytvořil a signoval akademický malíř a restaurátor Vladimír Terš. Česká televize o  něm natočila film Moje obrazy jsou dílem staletí.  Lze se domnívat, že originál obrazu Madony z Veveří věnoval do kaple Matky Boží na Veveří sám markrabě Jan Jindřich, mladší bratr Karla IV. Proto je tento veletrh cestovního ruchu tak významný svoji exkluzivitou poselství duchovního odkazu naší kulturní historie, odkazu našich předků ukrytého v lidové písni, zvycích a vlastně i hmotné lidové kultuře.
Nedávno jsem viděla v ČT cestopisný dokument o Portugalsku, v němž se vyjádřila jedna mladá portugalská zpěvačka: „ Vášnivě miluji svou vlast…“ a já si myslím, že totéž cítí ke své rodné zemi většina z nás. K tomu dává řadu podnětů i brněnský REGIONTOUR.  Dr. V. Svobodová

< méně

O smyslu etnologie

< méně

Věda a víra

  V pořadu Apetit Českého rozhlasu Brno ze dne 25. 3. 2016 byl hostem náš slavný i skromný astrofyzik pan RNDr. Jiří Grygar. Mezi mnoha otázkami zazněla i: „Jak se má k sobě věda a víra?“ Odpověď Dr. Grygara byla jednoduše  jednoznačná:  Víra je konstantní  stav mysli ( tedy víra v Boha) a věda je proces, který se neustále vyvíjí se získanými poznatky.  
I Albert Einstein se zamýšlí nad tím soukolím tvořivosti v lidské mysli: „Tím nejkrásnějším co kdy můžeme zažít je tajemno. Je to ten nejzákladnější pocit, který je vždy na začátku každého opravdového umění a vědy… v tomto smyslu a pouze  v něm  patřím k lidem hluboce nábožným… ve svatém písmu židovského národa se dá krásně vysledovat jak se náboženství opřené o bázeň vyvíjelo v náboženství mravní. Pokračováním tohoto vývoje pak byl Nový Zákon.“ Jinými slovy víra v Boha může být synonymem pro vnímání duchovní vznešenosti, inspirací v umění výtvarném a hudbě, tedy pro vnímání krásy jako obecného postulátu (vědecké teorie přijaté bez důkazů). Jak ve fyzice, tak v matematice se setkáváme nad určitými myšlenkami nebo teoriemi se slovy krása a elegance. Když byl nositel Nobelovy ceny  z roku 1933 anglický fyzik Paul Dirac (1902–1984) dotázán co rozumí krásou matematické rovnice, odvětil: „Je-li tazatel matematik, je zbytečné cokoliv vysvětlovat a není-li, pak mu to stejně nikdo vysvětlit nedokáže.“
Pro vysvětlení pojmů věda a víra  bude člověk vždy hledat jednu z odpovědí s očima upřenýma k obloze – buď denní, omámen  z modré nebeské klenby a nebo  tmavé noční oblohy plné hvězd s měsícem v čele, ale i v kapce vody se promítá neméně fantastický mikrokosmos. Spisovatel Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944) se ve své knížce Malý princ v kapitole 10 obrací také do kosmu:.. „Žil v oblasti asteroidů 325, 326, 327, 328, 329 a 330. …Na prvním bydlel král. Oblečen v purpuru a hermelínu, seděl na velmi prostém a přece majestátním trůně… Sedmá planeta byla tedy Země. Země není jen tak ledajaká planeta! Jsou na ni asi dvě miliardy dospělých. A mezi nimi je sto jedenáct králů (počítáme-li ovšem i černošské krále), sedm tisíc zeměpisců, devět set tisíc businessmanů, sedm a půl miliónu opilců a tři sta jedenáct milónů domýšlivců…..“
V roce 1978 se pokusil objasnit Boží existenci vynikající německý teolog Hans Küng ve své osmisetstránkové knize Existiert Gott? (Existuje Bůh?). Najdeme v ní také kapitolu F. III  s názvem Gott Beweisn? O důkazech Boží existence, ale již v roce 1970  se pokusil „dokázat“ Boží existenci i vynikající fyzik, logik a  matematik , brněnský rodák, Kurt Gödel.
V následující ukázce byl  důkaz Boží existence z pozůstalosti Kurta Gödela, zapsaný v dvou sortové modální logice, kterou uvádí  Petr Olmer, 2006. Zde  to uvádím ve zkrácené podobě, jen jako příklad bohatosti  myšlení a matematické fantazie, až od konečné čtvrté věty:
Věta 4   ✷(∃x)G(x)     Bůh nutně existuje.
Důkaz 4   G(x) → NE(x) & G Ess. x → ✷($x)G(x) podle věty 2 a definice 5.
– (Ex)G(x) → ✷($x)G(x) `
– ŕ($x)G(x) → ŕ✷($x)G(x) → ✷($x)G(x)
Ale podle věty 1 ŕ($x)G(x). ` ✷($x)G(x)
Tím je existence Boha dokázána.
Odhalováním, dá-li se to tak říci, pravidel našeho zkoumaného vesmíru, včetně země, dospělo lidstvo ke konstatování, že za současný stav vesmíru, který dohlédneme, „může“ tzv. Velký třesk  (Big Bang). Je to však pouze jedna z možných hypotéz, kterou podporují určité výsledky fyzikální kosmologie. Druhá konstantní teorie tvrdí, že vše, bylo stvořeno neviditelnou substancí nazývanou Bohem. Obě se vzájemně nevylučují.  Důkazem toho je člověk, jeho hmota řízená centrálním „počítačem“ mozkem a jeho nedílnou součástí – nesmrtelnou „duší“, tou Božskou substancí, která, je-li tomu tak,  bude zcela jistě  jednoho dne  objevena…
Z toho lze usoudit nerozhodnutelou větu, která předpokládá její bezespornost v rovnici V1 + V2 =  n2 , kde V1 vyjadřuje vědu, V2 vyjadřuje víru a n2 naději, jako potencionální nekonečno.

Foto č.1. Fotografie přibližně deseti tisíc galaxií, které se nacházejí ve vzdálenosti 13,2 miliardy světelných let, a to je jen úzký výsek této vesmírné oblasti, které se říká Hubbleho pole. (Foto NASA)
 

< méně

Jízda králů v Brně

Z velkého plakátu na Paláci šlechtičen  Etnografického ústavu MZM v Brně, sjíždějí král a jeho doprovod v krojích, kteří vedou svoji Jízdu králů… 
Když jsem dostala v roce 1985 nabídku od tehdy Československé televize natočit seriál o lidových zvycích na Moravě pod názvem Rok na vsi, ani na okamžik jsem neváhala a nabídku přijala. Vznikl  tak několikadílný seriál pod názvy Rok na vsi, Svatba to je smlouva, Dobrým slovem vítáme vás, Co vítr neodvál aj. Uložila jsem do nich  mnohaleté zkušenosti z etnografických výzkumů a vědeckých publikací, a právě na výtečně sestavené výstavě Na krála , matičko, na krála v Etnografickém ústavu Moravského zemského muzea v Brně, na kterém spolupracovala tato brněnská instituce s Národním ústavem lidové kultury (NULK) ve Strážnici,  konané od 25. března do 3. července 2016, jsem si vzpomněla na scénu z mého filmu Rok na vsi, kde jsem natočila  jízdu králů právě ve Vlčnově. Abych se tehdy co nejvíce přiblížila vznešenosti krále posadila jsem kameramana na koně, a tak jako se dívá král, „dívala“ jsem se i já objektivem kamery přes uši koně. Zcela ojedinělý záběr, který jen dotváří skutečnost, že tento král je bytost mimo čas. Byl to  jeden z těch lidových zvyků, který jakoby završoval pyramidu jejich ročního cyklu mimořádnou filozofií svého poselství předaných nám z dávných dob od našich předků.
Výstava je jako výtečné divadelní představení se zvláštní patinou  svítivých barevných ploch a skvrn jako na tajemných  mozaikových obrazcích Inků  v Peru. 
O Jízdě králů je mnoho pověstí známých i méně známých. Je to  prastarý zvyk, který se udržuje v mnoha vesnicích na Slovácku, ale nejznámější je  v Hluku, Kunovicích, Skoronicíh a Vlčnově. Když se nad hlavami  diváků ozve hlas „Hýlom, hýlom! Poslúchajte, horní, dolní, domácí i přespolní, co vám budu povídati ve svatodušním pondělí…“ začne se odvíjet dramatický děj, jakási „komedie dell arte“ se stejným obsazením jen obsah slovního projevu se mění podle aktuálnosti místních událostí. Obsazení průvodu jako jsou vyslanci, vyvolavači, výběrčí, řada jezdců s králem se s časem nemění -  mění se věkem jen „herci“, kteří jdou a jedou  v průvodu a  chrání si svého „krála“, chlapce v ženském kroji, který má růži v ústech, aby nepromluvil….  Příběh ale zůstává. Mnohdy býval v minulosti i krvavý, a to, když se potkaly v polích dvě různé skupiny s králem, a potom začala bitva o to, která zajme té druhé jejích krála. Potom se musel král vykoupit, a to nebylo laciné vykoupení.  Dnes již je to jen příběh – legenda, tak významná, ale křehká, že se jen díky úsilí a pracovitosti vědeckých a odborných pracovníků Národního ústavu Lidové kultury ve Strážnici zachovala Jízda králů jako poklad národní kultury i v podobě  uváděné výstavy. O zachování pro generace budoucí byla na návrh NULK zapsána 27. listopadu 2011 na seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Kdo jste Jízdu králů neviděli a mnoho o ní nevíte, běžte a vstupte do toho krásného a neopakovatelného představení, které se před vámi odvine v Paláci šlechtičen:
„ Před týmto domem tulipán roste,
buďte nám vítáni, vy vzácní hosté“.

< méně

Profesor T. G. MASARYK

7. března 2016 je to již 166 roků od narození prvního prezidenta Československé republiky.
V roce jeho 80. narozenin 7. března 1930 se Národní shromáždění usneslo na zákoně : Masaryk se zasloužil o stát a o pět let později zákonem č. 232/1935 Sb z 21. prosince 1935 byl označen za Prezidenta osvoboditele.
Karel Ćapek nám zanechal jedinečné dílo svoji knihou Hovory s T. G. M.  Masaryk do ní mnohokrát škrtal a upřesňoval texty i myšlenky, které jsou předivem událostí, ze kterých se utkal osud státu a národa, kterého jako by se neviditelnou špičkou znovuzrození, přes staletí, dotklo  žezlo otce vlasti Karla IV.  Masaryk musel hned od počátku, po zvolení prezidentem 14. listopadu 1918, ve svých 68 letech,  vyvíjet značné úsilí, aby  docílil rozšíření prezidentský pravomocí, což mu umožňovalo, aby se nestal pouhou  loutkou v rukách nezkušených ministrů: „To se rozumí porady s vedoucími politiky a ministry mívám i dnes a hodně často. Snažím se všechno kontrolovat, třebaže do administračního chodu vsahuji co nejméně, je nutné, aby se ministři sami zaučovali, jako jsem se musel zaučovat také já….Neohlížím se jen po politicích, ale po státnících; těch, říkám to rovnou, nemáme tolik, abychom se  mohli obejít bez práce všech… Není státníkem ten, kdo nevidí aspoň kus cesty dopředu a nepřipravuje vývoj budoucích let…Snad nic není  pro politiku, ale i  pro život tak důležité jako poznávat lidi. Poznat ty pravé a povolané, ale také prokouknout ty nesprávné a neprávem se deroucí na veřejnost. Každý úspěšný převrat vynese na povrch mnoho parventů, křiklounů a falešných proroků. I my máme své: po ovoci poznáte je a poznají je konečně všichni. Vždyť přese všecko co nás dělí v tábory a strany, chceme snad všichni politiku rozumnou a poctivou a dvakrát dvě i v politice jsou a zůstanou jen čtyři…“
O Masarykovy bylo napsáno desítky knih a množství článků  a on sám napsal několik zásadních publikací např. Rusko a Evropa (psána německy od roku 1913 po jeho návštěvách v Rusku), která  byla přeložena do mnoha jazyků a měla velký ohlas.  Věnoval se i psaní článků do novin např. politické články psal do  týdeníku Přítomnost  pod pseudonymem O. Skala a šifru LB dával pod své literární recenze.
„Vím, že se v politice nelze obejít bez hesel; ale když teď máme svůj stát v rukou, musí se hesla – nebo chcete-li, tedy ideály – ztělesňovat v určitých a promyšlených požadavcích, radách a v praktických programech; vidět to na naší žurnalistice, jak dovedeme  myslit‚ á peu prés, neurčitě, negativně, polemicky, nekonstruktivně. Nejsem nikdy proti kritice; bože můj, po většinu života jsem vystupoval jako kritik; ale rád bych kritiku konstruktivní, radící, nerozčilenou…pravá kritika není negace, ani svalování odpovědnosti na druhé, ale spolupráce a spoluodpovědnost…“.
Musíme si ho připomínat. Karel Čapek nám v Hovorech s T.G.M.  zanechal dílo inspirativní, jako určitou příručku pro ty, kteří chtějí do politiky a chtějí ji dělat poctivě tzn. mravně bez nároků na „honorář“– s uvědoměním si co znamená slovo demokracie:  pochází z řeckého slova démos – lid a kratos – vláda… 
-pek-
Fotografie:
1. Projev na sjezdu legionářů 1928
2. S Karlem Čapkem na Bystřičce 1931,  3. Při přednášce o Washingtonovi pro americký rozhlas 1928,  4.V Židlochovicích 1931,
             
 

< méně

Stanislav Moša - jubiluje

Když jsem si přečetl sdělení o tom, že pana MgA, Stanislava Mošu, ředitele MDB dostihla šedesátka, ihned se mně do mysli prolnula níže uvedená věta našeho národního Velmistra slova a bývalého ředitele Osvobozeného divadla Jan Wericha:
„ Pro mne je spousta sedmdesátiletých – šedesátiletých, kteří by tady mohli být ještě pět set let, zatím co někteří třicetiletí už by tady tři sta let být nemuseli…“
Dále proto mohu jen opsat co v oznámení uvedeno:“ V pátek 12. února 2016 oslaví své 60. narozeniny významná osobnost českého a evropského divadla – režisér, libretista, dramatik, dlouholetý ředitel Městského divadla Brno MgA. Stanislav Moša, který při ohlédnutí se zpět za svými uplynulými profesními roky říká:
„Celý svůj dosavadní život mám štěstí na skvělé spolupracovníky – kolegy, kteří se se mnou pokoušejí skrze divadlo přemýšlet o našem světě a o našem údělu v něm… Byly jich stovky a jmenovat jedince by znamenalo opomenout mnohé, bez nichž by se mi nepodařilo to, o co jsem vždy usiloval: na maximálně dosažitelné úrovni laskavě rozmlouvat s našimi diváky skrze divadlo o všem podstatném, co činí naše životy smysluplnými.“
Městské divadlo Brno je dnes synonymem pro jméno Stanislav Moša a naopak. Byl to on, kdo v devadesátých letech převzal malé divadélko, které stálo před krachem, a vybudoval instituci evropského věhlasu. Je to díky jeho ohromné píli, profesionalitě a schopnosti vést lidi. Ačkoliv dostal mnoho nabídek z Prahy i ze zahraničí, vždy nakonec odmítl, neboť divadlo na Lidické ulici je jeho „dítětem“, které pod jeho laskavým, leč přísným dohledem stále roste a vzkvétá.“
Myslím, že osobnost Stanislava Moši  také dokumentují jeho výstižná  filozofická poselství „svým“ divákům na úvodní stránce výtečného časopisu Městského divadla Brno DOKOŘÁN.
Popis k fotografii:
Ten první zleva se poznal s tím prvním zprava(SM) při přednáškách toho prvního na JAMU koncem 70. let min. století. S tou prostřední se ten první zleva poznal v roce 1961, když byl na povinné praxi, před studiem na pražské FAMU, v tehdejším divadle Bratří Mrštíků za Jakubským kostelem pozn. dnes divadlo Bolka Polívky. Ta prostřední tam konala divadelní přípravku pro začínající adepty divadelního umění před vstupem zase na JAMU, a pak se tito tři souputnici rozmanitosti uměleckých řemesel potkali, jen tak „náhodou“, osudově, jako se potkávají meteority, před recepcí Městského divadla Brno, na podzim roku 2015, aby se poklonili vzácné kolegyni, té uprostřed, při příležitosti jejího, řekněme, životního jubilea, ale kterého, to se o dámě neříká. Vždyť vypadá tak úžasně!
Vážený pane Magistře, milý pane řediteli Stanislave Mošo, když tak zalistuji v archivu svých vzpomínek, myslím, že Vás měli rádi tři, již tehdy, zdá se to již jako by v době kamenné, pedagogové z JAMU: prof. Srna, prof. Bundálek a autor tohoto článku.    
Dr. P.Kňava

< méně

V BRNĚ UCHOVÁVAJÍ A ROZVÍJEJÍ LIDOVÉ TRADICE

V Brně uchovávají a rozvíjejí lidové tradice. Folklor je integrujícím prvkem spojujícím všechny generace. Zájem o udržování tradic naší národní lidové kultury, o jejich využívání a včleňování do současného společenského a kulturního života, přidušovaného nynější ekonomickou realitou, neutuchá ani v našem městě. Zásluhu na tom má i Sdružení přátel folkloru v Brně, založené s iniciativy Mgr. Jana Miroslava Krista před čtvrt stoletím - 10. října 1989. Základní myšlenkou tohoto občanského sdružení, které je řádným členem české národní sekce Mezinárodní rady organizátorů folklorních festivalů a lidového umění ( CIOFF), bylo spojit síly k založení nové tradice: uspořádat v Brně folklorní festival. To by také bylo významným přínosem pro zachování tradičního lidového umění a smysluplného naplňování volného času dětí, mládeže a dospělých.Na sklonku letošního srpna se uskutečnil již pětadvacátý. Sdružení nyní tvoří 14 souborů dospělých a mládeže, 15 dětských folklorních souborů, 4 soubory hudební a kolem tříd desítek individuálních členů, příznivců nejen z naší republiky, ale i ze zahraničí. Mezi folklorními kolektivy jsou také soubory nebo skupiny národnostních menšin. Sdružení spolupracuje s Folklorním sdružením České republiky a jinými regionálními sdruženími. Poskytuje rovněž poradenskou službu členským souborům v oblasti odborné a metodické, souborové ekonomiky, evidence majetku, případně grantové politiky. K renomovaným brněnským folklorním souborům patří nejen Javorník, který v roce 1982 obdržel Evropskou cenu za lidové umění, ale i Líšňáci, Lučina, Májek, Pol'ana, Púčik, Slovácký krůžek, Šafrán, Komínská chasa. Známé jsou dětské soubory Brněnský Valášek, Heřmánek, Javorníček, Komíňáček, Líšňáček, Májíček, Ondrášek, Skřivánek a Slováček, dále lidová muzika Gajdoši-Brno a cimbálové muziky Javorník-Brno, Ponava a Šmytec. Náměstkyně primátora v blahopřejném dopise, adresovaném předsedovi sdružení přátel folkloru Jaroslavu Topinkovi s potěšením konstatuje, že ve většině brněnských městských částí je dodnes živá tradice hodů, které jsou integrujícím prvkem, spojujícím všechny generace. Životnost hodů pramení z veřejného zájmu o tuto lidovou slavnost, která se stává záležitostí reprezentativní - se stavěním opentlených májek před obydlím stárek, udílením hodového práva starostkami nebo starosty městských částí, s hudbou, tancem a poutavou podívanou na krásné kroje, s bohatým pohoštěním. Hody také přispívají k upevňování vztahů rodáků a starousedlíků s novými sousedy. To jsou poznatky nejen z Ivanovic, ale i z Líšně, Komína, Tuřan, Brněnských Ivanovic, Dvorsk, Holásek, Chrlic, Řečkovic, Medlánek, Jundrova, Kohoutovic, Bohunic, Žebětína, Bystrce, Židenic, Slatiny, Bosonoh, Jehnic, Ořešína, Soběšic, Obřan, Starého Lískovce, Nového Lískovce, Vinohrad a Kniniček. Např. moravskou a legionářskou československou besedu tančilo letos 12 párů Kníničské chasy a opět nechyběla ani krojovaná kníničská drobotina - moravskou besedu i skočnou s nimi tančilo devět párů dětí ve věku od čtyř do devíti roků. O nastupující generace udržovatelů folklorních tradic z řad nejmenších dětí se v Kníničkách obětavě po léta staraly Miroslava Keprtová s dcerou Martinou Suchánkovou. Od nich štafetu vedení, letos na jaře, zdařile a s úspěchem převzaly dvaatřicetiletá Markéta Audy ze Žebětína, která má za sebou bohaté zkušenosti zpěvačky a tanečnice ve folklorních souborech Jánošíček a Pol'ana. S jednadvacetiletou studentkou Pedagogické fakulty na Masarykově univerzitě Janou Hlaváčkovou, se věnují tanci a zpěvu od raných dětských let, a to nejen folklornímu. Bohumil Hlaváček. Foto Vlasta Svobodová

< méně

CHODNÍK SLÁVY VE VELKÉ BÍTEŚI

 Hotel u Raušů má již svou dlouholetou historii. Restaurace byla založena v roce 1931 jako Hostinec u Raušů. Svůj věhlas si získala v šedesátých letech minulého století pod vedením Karla Rauše, legendárního Karlíčka, jehož strýc Tomáš restauraci založil. Karel byl strýcem dnešního majitele Jiřího Rauše, který se svou rodinou roku 1991, kdy jim byl objekt vrácen v restituci, vytvořil moderní restaurant s penzionem. V a za deset roků v roce 2001, již podnikatel Jiří Rauš z Velké Bíteše položil základní kámen Chodníku slávy, inspirován hollywoodským. Bítešské hvězdy z dílny Stanislava Mihala, umístěné v bezprostřední blízkosti Hotelu U Raušů, jsou opravdovým skvostem náměstí. Jako první dostala svoji hvězdu skupina Maxim Turbulenc, a následovali moderátor Petr Novotný, hokejista Pavel Kubina, fotbalový klub Amfora, zpěváci Karel Gott a Petr Bende, lyžařka Kateřina Neumannová, režisér a producent Filip Renč, již zesnulý zpěvák Waldemar Matuška, zpěvák Miro Žbirka, dvacetinásobní mistři světa v kolové - bratři Jan a Jindřich Pospíšilovi, zpěvačka Lucie Bílá, rychlobruslařka Martina Sáblíková a hokejový trenér Ivan Hlinka, kterému byla hvězda udělena in memoriam, v roce 2012 to byli olympijská vítězka z Londýna - skifařka Mirka Knapková a herec Josef Dvořák a 6. září 2013 k nim přibyli legendární hokejista František Černík a skupina Elán. Za připomenutí stojí, že v roce 2005 věnoval Karel Gott Jiřímu Raušovi obraz Tokání hudbou, což bylo impulsem pro vznik Galerie malujících osobností, a dnes najdeme mezi vystavenými díly obrazy Kristána Kodeta, Františka Ringo Čecha, Jiřího Krampola či Marka Vašuta i místních malířů. Jednu místnost restaurace zdobí přes tisíc podpisů nejrůznějších osobností a nechybí zlaté a platinové desky a tři popsané kroniky. V. Pospíšilová a V. Kalina

< méně

NA "CHODNÍKU SLÁVY" V BRNĚ

Řadu roků jsem strávila natáčením filmů jako režisérka Krátkého filmu v Praze na Barrandově a při různých příležitostech se mnohdy rozhovor stočil ke "strýčkovi Oskarovi" a nebo k pamětním deskám hollywoodských hvězd s otiskem jejich dlaní na hlavním Hollywood Boulewardu v městě andělů- Los Angeles. Jak mnozí z nás víme, kultura a především divadlo je jako když nabíráte sítem vodu, a právě proto, pro ten prchavý okamžik vjemu uměleckého díla, je nápad s anatomickým otiskem lidské dlaně do betonu na "chodníku slávy" před Městským divadlem Brno velmi důležitý. Myslím si, že divadelní tým Městského divadla Brno v čele se svým principálem Mgr. Stanislavem Mošou vlastně uskutečňují sen jejich dávných divadelních předchůdců - zachovat vzpomínku v něčem, co nezmizí jen tak a poutník, který jde kolem, uvidí barevnou mozaiku jmen s otisky dlaní. Nejen ledajakých jmen, jen těch, kteří za své jméno např. při udělování nejprestižnějších cen Thálie napíši : člen Městského divadla Brno. V pátek 24. května 2013, po pěti letech, byl právě jeden z těch slavných dnů, kdy jsme se sešli i s panem primátorem Bc. Romanem Onderkou MBA, abychom my Brňané společně pocítili radost i hrdost nad prestižním oceněním herečky Hany Holišové, herce Petra Štěpána, grafika a scénografa Petra Hlouška, kostýmní návrhářky Andrey Kučerové a scénografa Jaroslava Milfajta, ale i nad jejich otisky dlaní do betonové kostky na "chodníku slávy". Dr. V. Svobodová

< méně

SKLADATEL JAN NOVÁK NA CD

Miloslav Ištvan Quartett - mladý brněnský komorní soubor ve složení Lukáš Mik, Jan Bělohlávek-housle, Stanislav Vacek-viola, Štěpán Filípek-violoncello - který se úspěšně uplatňuje v našem koncertním životě, přichází s další zajímavou nahrávkou na CD. Jejich první CD bylo věnováno dílu Miloše Ištvana, jehož jméno mají ve svém štítu. Nyní uvádějí skladby Jana Nováka, autora působícího řadu let v zahraničí, a tam také zemřelého (1921-1984). Na kompletu dvou CD jsou všechny Novákovy skladby věnované tomuto oboru, a to nejen ucelené kvartety, ale i četné fragmenty, které jsou psány víceméně jako scénická hudba při Novákově spolupráci s výtvarníkem Jiřím Trnkou. Jako první zazní na CD Smyčcový kvartet z roku 1946, jedna z Novákových absolventských prací, jíž ukončil své studium na brněnské konzervatoři. V závěru všech nahrávek je pak i přepracovaná verze tohoto kvarteta, ale jen dvě věty, což evokuje domněnku, že je to jen torzo nedokončené větší skladby. Kromě toho jsou na nahrávce Tři invence, stručné vtipné skladby z šedesátých let 20. století, původně komponované pro pražské Novákovo kvarteto (nesouvisí s Janem Novákem), a smyčcový kvartet z roku 1977, dílo zralého skladatele. Skladby psané pro Jiřího Trnku jsou vlastně vtipné miniatury, každá v trvání kolem jedné minuty, a je jich celkem 17. Ištvanovo kvarteto je získalo od autorovy manželky, paní Elišky Novákové, žijící v německém Ulmu.
Na vydání tohoto záslužného kompletu se podílel čs. rozhlas Brno, v jehož studiu byly také skladby nahrány v režii Petra Řezníčka a Tomáše Řezníčka. Půvabný design celého kompletu vytvořila Zuzana Ištvanová. Věra Lejsková

< méně

VELKOMMEN, MIN SMUKKE FRUE

"Vítej má krásná pani". Ve středověku, ba i v ne tak dávné minulosti bylo obvyklé, že se sňatky v panovnických rodinách uzavíraly z politických důvodů, nikoliv z lásky. A přece to byla "love story" zdůraznil kulturní atašé Dánského království v zahajovacím projevu na vernisáži výstavy Královna Dagmar, česká princezna v Moravském muzeu v Brně.Tuto putovní výstavu uspořádalo Velvyslanectví České republiky v Kodani k 800 výročí úmrtí této významné ženy. Ať tak, či onak, tato dcera českého krále Přemysla Otakara I. a sestřenice sv. Anežky České, byla v roce 1205 ve svých 15 letech provdána za dánského krále Waldemara Vítězného. Žili spolu v nejstarším městě Dánska Ribe do roku 1212, do královniny smrti. Byla uložena do hrobky dánských králů ve městě Roskilde. U nás tato královna upadla téměř v zapomnění a jen málokdo ví, že dětský domov Dagmar v Brně byl pojmenován právě po ní. Zato v Dánsku ji znají již předškolní děti. Svojí krásou, ale zejména ušlechtilostí a vztahem k prostým lidem si získala místo v lidovém folkloru (folikeviser), baladách bájích atd. Stejně se v lidové tradici octl kulturní atašé zmínkou o lidovém českém rčení "piješ jako dán" svou domněnkou, že i to vzniklo proto, že Dánům zachutnalo víno, které snad dostali darem již v dávné minulosti od českého krále. Ostatně na počátku našeho století nás při návštěvě Dánska překvapilo, že i v nevelkém městě v Jutsku nabízel malý obchod s vínem i vína z Moravy.Výstava o královně Dagmar však evokuje postavu jiného dánského hrdiny té doby, dánského prince Hamleta, jemuž zajistil slávu anglický dramatik Wiliam Shakespeare, svým světoznámým dramatem o tomto jutském princi. Problémem je jeho filosofický postoj k životu, a to dilema života a smrti. I tento příběh byl skutečný. A nás napadá - mohly se tyto dvě osobnosti setkat ?Výstava je historicky překvapivá i podnětná a nabízí řadu otázek nejen pro etnology, ale i pro historiky medievalisty. Zanedlouho poputuje do dalších měst i jako doklad přátelských kulturních vztahů mezi našimi zeměmi. Dr. Vlasta Svobodová

< méně

VÝROČÍ OPOMÍJENÁ

Některá výročí se slaví, o jiných se mlčí, a to i o takových, která by mohla patřičně pozdvihnout sebevědomí těch, jichž se to dotýká. Tak např. v Brně máme divadlo, kterému je právě letos 130 let, navíc s prvním elektrickým osvětlením ve střední Evropě, ale že by se to v Brně patřičně připomnělo a oslavilo ? Přitom je to bezesporu nejkrásnější brněnská divadelní budova jak svým exteriérem tak interiérem, v níž přímo nasáváte ten zvláštní umělecký svět hned od vstupu do foyeru až po usednutí v inspirujícím prostředí hlediště. Dnes sice nese jméno Jiřího Mahena, ale odedávna je to budova operní. A co vše v jejích prostorách odeznělo! Světové premiéry oper a baletů našich i zahraničních autorů, na jejichž provedení se podíleli nesčetní interpreti světových jmen, ať to byli dirigenti, pěvci, tanečníci, režiséři, choreografové a všichni ti, co vytvářejí ten nádherný svět múzických umění. Za všechny bych si přece dovolila jmenovat dva pěvce světového formátu, ale s českými, vlastně moravskými kořeny - navíc i oni mají svá výročí: je to brněnská rodačka Maria Jeritza (původním jménem Jedličková 1888-1982), která z tohoto divadla vykročila ke své závratné karriéře, a šumperský rodák Leo Slezák, od jehož narození uplyne v této sezóně 140 let. Ačkoliv jejich jména byla ve světě vyslovována s velkou úctou a obdivem - Jeritza se navíc velmi zasloužila o uvádění oper B.Smetany a L.Janáčka na světových scénách - Brno o obou, stejně jako o divadle, mlčí. A přece je tu někdo, kdo se oběma pěvci zabývá: jesenický výtvarník Roman Boreček, známý svými bustami umělců jako F. Schubert, A. Dvořák, G. Mahler, J. Kubelík aj. - pro Brno vytvořil bustu Břetislava Bakaly a Vlastimila Lejska. Iniciován operním režisérem Václavem Věžníkem vytvořil Boreček bustu Leo Slezáka, pějícího a s šibalským výrazem v očích, i bustu Marie Jeritzi, upřednostňující ve výrazu něhu a laskavost. A to se záměrem, že obě busty budou umístěny v budově divadla - dnes Mahenova - tedy v prostoru, kde oba umělci působili. Věřím, že se tam jejich odhalení skutečně dočkáme, neboť potřebují-li oficiální instituce jako důvod k uskutečnění významných počinů nějaké jubileum, mají jich zde dostatek. A zároveň by to mohl být i precedens k personifikaci dalších umělců…Věra Lejsková

< méně

SKVOSTY BRNĚNSKÉHO OPATSTVÍ

Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity ve spolupráci s Augustiniánským opatstvím na Starém Brně nám na výstavě nazvané Skvosty brněnského opatství umístěné v areálu Augustiniánského opatství od 3. 6. do 30. 6. 2012., poodhalilo tajemství svých depozitářů. K vidění jsou zde vzácné liturgické předměty především z 19. stol. i originály tiskopisů i rukopisů např. Biblia Sacra (Bible svatá) z roku 1566 i opatské bohoslužebné roucho - Ornát a slavnostní pokrývku hlavy Mitru z 18. stol., které oblékal i opat Mendel. Ve vzácné symbióze se zde prolíná současně duch vědy i víry představený např. latinským výtiskem knihy O pohybech nebeských těles (základem je heliocentrismus - slunce je středem vesmíru) Mikuláše Kopernika ( 1473-1543) astronoma, matematika, lékaře a katolického duchovního, a zejména dílo "otce genetiky", šestého augustiniánského opata Gregora J. Mendela (1820-1885), který popsal v rukopise Pokusy s rostlinnými hybridy základní pravidla dědičnosti, která jsou platná dodnes. Tato jedinečná výstava je nezastupitelnou součástí oslav 190. výročí narození G. J. Mendela. Z toho vyplývá významné poslání Brněnského opatství, které se na základě vlastních tradičních hodnot zasazuje o rozvoj kultury a vědy na principech víry.
Záštitu nad výstavou převzali Bc.Roman Onderka,MBA, primátor statutárního města Brna, doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D., rektor MU a Ing. Dr. Lukáš. E. Martinec, OSA, jedenáctý opat starobrněnský.
Dr. V. Svobodová

< méně

V UTRPENÍ A BOJI

V UTRPENÍ A BOJI, brněnští Židé v osudových momentech 20. století - výstava připravená historickým odd. Moravského zemského muzea v Paláci šlechtičen na Kobližné ulici. Je vzpomínkou na více jak 11000 židovských spoluobčanů, kteří byly hrůzným a zvrhlým způsobem vyvraždění německými fašisty. Do Brna se jich vrátila po válce jen hrstka. Jsou zde nesmírně zajímavé dokumenty, např.měna, které se používalo v Terezíně, legitimace vězňů i jejich výtvarná činnost. Na celé jedné stěně je seznam všech odvlečených do koncentračních táborů, ale i těch několik našich přátel, kteří se vrátili. Každý člověk, i ten nejnuznější, nejmenší, nejubožejší se narodí proto, že mu Hospodin určil, že má žít a je to jen a jen jeho milostivou výsadou, kdy se má nit života člověka ukončit. Jak spravedlivé, ale jak příšerné, když se tohoto úkolu ujme vrah ve jménu rasové nesnášenlivosti. Židovskými památkami synagogami, hřbitovy, domky aj., které zůstaly v mnoha případech opuštěné po celé Moravě, jako výstražná mementa po těch, kterým téměř 800 roků sloužily k životu, se zabýval velmi výstižně v poetické symbolice film ODKAZ, který byl v roce 1993 natočen ve studiu Krátkého filmu Praha na námět Ing. arch J. Klenovského. Těch filmů s židovskou tématikou jsou desítky možná stovky, všechny se však dotýkají a zabývají smyslem života člověka: kým je, odkud jde a kam směřuje. Právě pro další směřování, především mladé generace, je tato poučná a velmi pečlivě sestavená výstava, důležitá s vysvětlením, že obětí tyrana se může stát každý člověk. A tomu je nutno zabránit stůj co stůj. Dr.V. Svobodová a Dr. P.Kňava

< méně

Víno z vinice Ministerstva financí ČR aneb daňovíno

VÍNO Z VINICE MINISTERSTVA FINANCÍ ČR ANEB DAŇOVÍNO?
03. 02. 2012 / / Brno
Víno, tento lahodný nápoj z hroznů, má vskutku vznešený původ. Řecká mytologie jej řadí okolo VI. stol př.n.l. mezi božské nápoje. O šest století později, při tzv. poslední večeři Ježíše Nazaretského se svými učedníky pozvedl tento pohár s vínem a řekl : "Pijte z něho všichni, neboť toto je kalich mé krve, která se vydává za vás". A pěstování vinné révy, obdělávat vinohrad v potu tváře a s mozoly na rukou, než se z hroznů stalo víno, vyžaduje velké zkušenosti, ale mnohdy ani to nepomůže. Není tedy divu, že právě obraz vinice ve skále, kam se musela vynášet v potu tváře hlína na zádech ke každé sazenici, je umístěn v New Yorském sídle OSN, které si jej mezi mnoha vybralo jako symbol lidské práce. Víno tedy nelze zařadit mezi "prosté" lihoviny včetně piva. Žádný alkoho nemá v sobě tolik práce jako víno-vinohrad! Je potřeba mnoho prostředků na udržení zdravé vinice, a v tom je základ, protože všechny chemické prostředky, které se používají jsou přece zdaněny DPH, a proto je víno, jž zaplaceno v daních mnohokrát!!! to  žádný alkohol nemá. Přesto, se tu a tam podaří prosadit některou tuzemskou (jihomoravskou) značku vína na některý královský dvůr, což není pravidlem. Proto musí moravští vinaří ve značné konkurenci zahraničních vín, tvrdě bojovat o místo především na tuzemském trhu a zvýšení spotřební daně jen o 1 korunu, je značná suma (což každý, trošku vzdělaný ekonom ví). Každý přece také ví, že tvrdý alkohol se vyrábí v palírně a tam, jak víme, se dá přepálit všechno možné…což u výroby kvalitního vína možné není. Ruku v ruce se zvýšením spotřební daně na víno se také zvýší již tak neúměrně vysoká nezaměstnanost na jižní Moravě a ještě se sníží dobře se zde rozvíjející vinařská turistika. Stoupající nezaměstnanost je jen zárukou klesajícího výkonu ekonomických ukazatelů, ale nejen toho!
Dr. V. Svobodová, Dr. P. Kňava

< méně

KRAJINA JIŽNÍ MORAVY V DÍLE MILOŠE SPURNÉHO

Krajinný portrétista RNDr. Miloš Spurný, CSc.
Dvě instituce, Městské muzeum a Muzejní spolek Modřice u Brna uspořádaly výstavu fotografií Dr. Spurného zaměřenou především na "portréty" krajiny - širokoúhlé obrazové fotografie. Některé jsou složeny a spojeny s z několika fotografií. Velmi zjednodušeně jsou nazývány krajinářskou fotografií. Znal jsem M. Spurného důvěrně a velmi dobře jeho tvůrčí postupy, proto jeho fotografie krajiny nazývám portrétem krajiny, a tak to cítil i on. V době 50 až 70 let se tvořil v tehdejší Československé akademii věd v Brně zvláštní tým odborníků, profesionálů i umělců v jednom , v oblasti přírodních věd se zřetelem na životní děje zachycované jak fotografií, tak filmem. Na vrcholu byli dva: prof. RNDr. Jan Calábek a RNDr. Miloš Spurný, CSc. Jejich dílo, kterým po sobě zanechali "hlubokou brázdu" v této oblasti a v městě Brně, jsem se pokusil zachytit ve svých dvou publikacích: "Jan Calábek" a "Brno evropským Hollywoodem". Výstava v Městském muzeu v Modřicích je velmi poutavě instalována s citem k prostoru a obsahu exponátů a pracovníci muzea zasluhují za svoji pečlivost určitě přinejmenším pochvalu. Spurného obrazová panoramatická fotografie krajiny se stane časem velkou kulturní cenností. Nelze ji totiž vsunout mezi souřadnice fotografií krajin významných fotografů, kteří se věnují fotografiím krajiny. Protože dílo M. Spurného představuje vzácnou malbu světla na ploše foto papíru zvláštním talentem umělce i vědce.
Text a foto dr.P. Kňava

< méně

Fotograf Jan Svoboda

Moravská galerie v Brně, Uměleckoprůmyslové muzeum připravilo zajímavou expozici o Janu Svobodovi: Nejsem fotograf. Určitě stojí za shlédnutí. Díky bystrému úsudku a dlouholetým zkušenostem emeritního kustoda fotografických sbírek zmíněného muzea Dr. A. Dufka a jeho talentovaného nástupce pana Jana Pátka je návštěvníkům představena  kolekce životného díla „fotografa“  Jana Svobody.Přesto, že jsem studovala (1970- 1974) na FAMU v Praze režii a sledovala pozorně dění v oblasti fotografie, bohužel,   fotografická „legenda“ Jan Svoboda mně nějak unikl. Zmiňovaný Jan Sudek byl zřejmě inspiračním zdrojem Jana Svobody- a komu nebyl. Podél schodiště od 1 do 2 patra byly vždy vystaveny fotografie  posluchačů různých kateder, převážně však tehdy spojené katedry kamery a fotografie –snad lepší spojení ani nemohlo být až později koncem 70. lez se rozdělily. Ani se nedivím Janu Svobodovy, že o sobě říkal, že není fotograf. Jeho problém, jak vidno z jeho prací spočíval v polarizaci mezi zvládnutím techniky fotografie a technikou vyvěrající z oboru scénického výtvarnictví, který vystudoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu v letech 1950 – 1954., Proto, se jeho práce, řekněme obrazy stávají dvojznačnými, tedy ani na fotografií, ani né grafickou technikou. Jsou to výtvarně pojaté objekty trvale ukotvené v jeho oboru scénického výtvarnictví, kde se naučil a zvládl práci s materiálem, a tím byl především papír i ve formě papíru fotografického. Jan Svoboda bezesporu byl talentovaným člověkem trvale hledajícím, ale nenacházejícím odpověď na skrytou otázku: jak otisknout obraz své duše  tak, aby měl onen „vyšší princip“ úsměv Mony Lizy. Čím více a urputněji chtěl jít tzv. vlastní tvůrčí cestou, tím více se připoutával  K Janu Sudkovi. Skoro bych řekla, že pro jeho tvorbu nešťastným okamžikem bylo jeho přijetí do SČVU- sekce fotografie. Říkalo se tomu: možnost dostat pravidelné „kšefty“, a proto si myslím, že určitě nechtěl nálepku socialistického registrovaného umělce. Podle obrazových vystavených artefaktů určitě ne. Je vhodné tu výstavu vidět. Jako důkaz až tragického boje autora se sebou samým, až k úplnému vyčerpání – nebo vyhoření?

< méně

ERWIN RAUPP - MORAVSKÁ HELAS

Erwin Raupp - Moravská Hellas 1904
Odborníci i veřejnost uvítali současnou výstavu kurátorky, pracovnice ústavu. Dr Heleny Beránkové "Erwin Raupp - Moravská Hellas 1904. Je to neobyčejná výstava, která prezentuje 49 fotografií německého autora, který tvořil v Berlíně, Drážďanech a Darmstadtu v období secese a u nás byl málo znám. Výstava v Etnografickém ústavu MZM v Paláci šlechtičen je společným dílem této instituce, Slováckého muzea v Uherském Hradišti a etnografického odd. Národního muzea. .Tato skutečnost má svoje pozadí zejména v Uh. Hradišti a v Brně.
V roce 1904 strávil E. Raup (1863-1931) dva měsíce na Moravě, aby dokumentoval právě v regionu Uh. Hradiště, v "rezervaci" tradiční lidové kultury den všední i sváteční. Při jeho putování měl skvělého průvodce. Byl to znalec tohoto kraje národopisec František Kretz. Ervin Raup byl zřejmě tak zaujat životem v tomto kraji, že technika jeho momentek - fotografických snímků, neměla jen rozměr časový, ale hlavně obsahový. Cíl jeho fotodokumentace nabyl v té době hodnoty zcela neobyčejné a zajímavé také pro badatelskou etnografickou práci. Týká se to nejen fotografického záznamu ze života lidí, ale i jejich portrétů. Používá fotografickou techniku gumotisku, a jak sám název napovídá, papíry pro gumotisk mají vrstvu arabské gumy smíchané s barevným pigmentem, jehož odstín si zvolí autor sám, v tomto případě hnědi Van-Dyckovy. Ať byl tady jeho cíl jakýkoliv, nepochybně posunul dokumentární hodnotu fotografie jako jednu z metodických nástrojů do vyššího dokumentačního prostředku. Výstava zasluhuje vysoce pozitivní hodnocení včetně katalogu a nelze nezmínit i doprovodný program určený jak odborníkům, tak laické veřejnosti, ale i dětem. Dr.V. Svobodová , foto EU MZM, E. Raup, Velehrad, žena z okolí Uherského Hradiště
< méně

< méně

COLORITO

COLORITO je název výstavy v brněnské Moravské galerii. Představuje soubor 41 obrazů malířských mistrů tzv. benátské školy v období 16 - 18 století, které byly zapůjčeny ze sbírek moravských a slezských sbírek zámků, muzeí a galerií. Výstava a následná autorská výtečná knižní publikace je výsledkem pětiletého úsilí kurátora Zdeňka Kazlepky Ph.D. Jsou to prakticky neznámá díla. Jejich barevnost a výrazovost je v přímé souvislosti s celkovým vývojem barokního malířství, které se odpoutalo od renesančního stylu, v němž převažovalo racionální chápaní lidského těla v návaznosti na řecké umění sochařské. Na obrazech současné výstavy je tak možno shlédnout díla svým obsahem velmi naturalistická, která jdou až do krajnosti ve znázorňování ošklivosti ve zdůraznění pravdivosti námětu, ale také např. v krajinách nebo námětech církevních přechází do náladové romantičnosti a optické iluze. Toto malířské barokní údobí trvale osciluje mezi klasickým idealismem a realismem renesančním. Jak renesance, tak i baroko, byly slohy vysloveně italské. Dr. Kazlepka, vytvořil podmínky pro lepší porozumění jak obsahu děl, tak i jejich technickému-malířskému zpracování tím, že je citlivě a výstižně roztřídil do šesti tematických skupin. Lze samozřejmě diskutovat o tzv. malířské "benátské" škole v souvislosti s celkovým nazíráním na tehdejší život v Benátkách, kde existovaly tzv. scuoly, nikoliv školy jak je známe, ale byla to vlivná cechovní společenství s vlastní ekonomikou, budovami i reprezentačním stylem. Důležitou etapou pro Benátky byla turecká expanze na sklonku 16. století, kdy moc Benátské republiky prudce upadla, zvláště také po objevu plavebních cest kolem Afriky. Její konec přinesla následná francouzská okupace v roce 1797, kdy poté na krátkou dobu přešly pod správu Rakouska, a tak např. šlechtický rod Czernínů, který měl svoje diplomatické zastoupení (ambasádu) v Benátkách, mohl nakupovat obrazy přímo od malířů v jejich ateliérech nebo dílnách. Výstava je doplněna výstižnou citací italského malíře a spisovatele Marca Boschiniho : "Malba je zářícím zrcadlem, v němž se celý svět ukazuje jako ve slavnostním průvodu. Všechno je pomíjivé - lidé domy, vše. My odcházíme, ale malířství je věčné." La carta del navegar, pitoresco, 1660. Dr.V. Svobodová, ilustr. foto MG, Paris Bordone, Mrtvý Kristus oplakávaný anděli.

< méně

VÝSTAVA FOTOGRAFIÍ - V PLNÉM SPEKTRU

Dějiny lidstva jsou protkány různými objevy a vynálezy. Jen jeden z nich překročil horizont času a stal se tím nejuniverzálnějším ve svém využívání. Podařilo se mu zastavit čas - nedefinovatelnou veličinu z hlediska věčnosti, ale stanovenou pomocí matematického modelu tak (např. E=m .c2), aby do určité míry sloužila potřebám člověka. Stalo se tak právě při spojení technického a chemického bádání, ze kterého se "narodila" fotografie. První použití tohoto termínu je připisováno anglickému matematikovi, astronomovi a chemikovi Williamu Herschelovi (1792-1871) předpokládaným spojením řeckých slov fós - světlo a grafis - štětec, kreslicí hrot, tedy přeloženo do češtiny to dává slovo "fotografie". Jak dokazuje neustále se zlepšující technika snímacích přístrojů, tak čas, ve formě obrazové informace, lze v současné době zachytit expozicí od jedné miliontiny vteřiny a možná i méně, do nekonečna. Fotografie se od svého prvopočátku prolíná se svým "druhem" a tím je malířství. Svými náměty jsou trvale se vzájemně inspirujícími formami. Po oficiálním oznámení a uznání fotografie dne, 19. srpna 1839 na francouzské akademii věd a krásných umění měl, prohlásit významný francouzský malíř a sochař Paul Hyppolyte Delaroche (1797-1856) "Od nynějška je s malířství mrtvé…". Nestalo se tak. Jak malířství, tak fotografie jdou nerušeně vedle sebe, každý svou cestou. Můžeme se o tom přesvědčit na různých výstavách. V Moravské galerii byla zahájena 2. listopadu 2011 výstava fotografií z její sbírky z let 1900-1950 pod názvem V plném spektru. O Dr. A.Dufkovi je známa jeho pečlivost a odborný fundament, který k fotografii má, a to se také obráží v celkovém charakteru souboru 142 představených děl, rozdělených do obsahových souborů: zrod fotografie, puristická tvorba, avantgardní fotografie, nová fotografie, reklamní fotografie, sociální fotografie, dokument a reportáž. Na výstavě se setkáme se skutečnou špičkou fotografů umělců - J. Funkem, F. Drtikolem, V. J. Bufkou, J. Sudkem (i jeho portrétem), J. Lausmannem, se kterým jsem sám měl velmi přátelské styky a vedl rozmanité diskuse o fotografické chemii a tvorbě, K.O. Hrubým, se kterým mě zase pojila pedagogická činnost, ale i různých amatérů, kteří se prezentují jako talentovaní tvůrci. A snad i publikace, jako nezbytná součást této výstavy, naplní očekávání stejné kvality, jakou je tato velmi zdařilá výstava. PhDr. P. Kňava,Dr.,M.A., ilustrační foto z výstavy: Spirála, Jaromír Funke,1924

< méně

EDVARD BENEŠ - SE ZASLOUŽIL O STÁT

Je právě 11. hodin 28. května 2011. Venku vydatně prší. Proto se v předsálí právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně scházejí účastníci vzpomínkové akce ke 127. výročí narození druhého prezidenta Československé republiky Prof. PhDr. et JUDr. Edvarda Beneše (1884-1948), jehož socha byla odhalena právě před touto brněnskou právnickou fakultou v roce 2010. Z podstavců hlavního schodiště shlížejí na účastníky bysty obou prezidentů Masaryka a Beneše. Hymny Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýská a za nimi hymna anglická jsou hudebním připomenutím úcty těch, kteří jsou zde, k vlastnímu národu a demokratickým principům, které provázejí každý národ, který si dává přídomek kulturní. V úvodním proslovu shrnul Hejtman Jihomoravského kraje JUDr. M. Hašek důležité etapy nejen v životě E. Beneše, ale i vlivu světových událostí na mladou Československou demokracii a mj. řekl: " Také v té souvislosti připomínám, že stojíme v místech, které se stalo v době nacistické okupace místem působení SS a gestapa s děsivou vyšetřovací mašinérií vrcholící popravami vlastenců v nedalekých Kaunicových kolejích." V roce 2004 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu zákon 292/2004 Sb. tvořený jedinou větou "Edvard Beneš se zasloužil o stát." Pouhých 36 roků mohl E. Beneš pracovat ve vrcholné politice, do které vstupoval v roce 1914. Tou jeho první a nejdůležitější činností byla v roce 1916 spolupráce na ustanovení Československé národní rady, ve které se stal generálním tajemníkem. Výsledkem jeho důsledné a trpělivé diplomacie v této funkci bylo uznání Rady představiteli Francie, Velké Británie a Itálie a dále jejich souhlas se zakládáním československé zahraniční armády - legií, a tím de facto k položení základního kamene první Československé republiky. Říká se, "že státy žijí těmi idejemi, které je zrodily". Bylo to v 19. století, kdy ze silné touhy a lásky k českému jazyku, ke kultuře národa, který jej chtěl používat a ke své historii a k nezřetelnému a přesto silnému pocitu vlastenectví, vyjadřovanému v literatuře, hudbě, lidové písni, vědě, umění se začala rodit nezřetelná, ale sílící myšlenka po samostatném státním útvaru. To je to, proč jsme se sešli při této příležitosti 127. výročí narození E. Beneše, abychom nezapomněli a připomněli si z jakého utrpení a hrdinství našich občanů a jak těžce se rodila Československá republika a jak málo chybělo a my jsme tu nemuseli stát…
foto a text Dr. P.Kňava

< méně